Dannie - Colors Of Light (2011, EMI)

Nedávno jsem viděl na Primě nějakou krátkou zprávu o zpěvačce Dannie a docela mě pobavilo, že ji představili jako horkou novinku, která je označována za českou královnu R&B. S druhou částí věty bych souhlasil, ale že se jedná o nový objev, tak to těžko.

 Já nejsem žádný odborník, co se týká tohoto žánru, přesto eviduju Dannie už minimálně čtyři roky, vím, že ať už jako sólistka nebo jako člen teamu Sixin, se objevila na několika deskách a spolupracovala s lidmi jako Pio Squad, Moja Reč, David Koller, Michal Pavlíček, Tina či James Cole. Královna ano, ne ale nová. Možná někoho mohlo zmást to, že přestože se muzice věnuje už odmalička, její debutová deska Colors Of Light vychází až teď. Nejsem Eda Klezla či netopýr , abych mohl hodnotit hlasový fond, frázování, čistotu apod. a zároveň nejsem znalec v oboru, tak nebudu ani srovnávat a podobně.

Budu prostě jen soudit podle toho, co na mě z desky leze a jak na mě působí. Většina skladeb je v angličtině, což je dobře, protože přeci jenom ta čeština není úplně vhodná pro tento styl, protože se zpívá na první doby, což v R&B zní vcelku podivně. Dannie se s tím přesto pobere se ctí, nezní to jako tuctovej rádiovej pop, přeci jenom je ale cítit, že ta angličtina jí dává více jistoty a působí hned přirozeněji. Chápu to z toho komerčního strategického hlediska, deska se musí dostat dál než jen za fanouškovské linie, proto mateřský jazyk. Texty nejsou nic složitého, mají jen přiblížit novému posluchači to, co už skalní dávno vědí. A to, že Dannie, je “Strong Woman“, která ví, co chce a ví jak toho dosáhnout, která je vděčná za to, co má “Grateful“, které nedělá problém vyznat se ze svých citů “I Long 4 U“, stejně dobře jako umí zamávat na rozloučenou “Someone Else“.

A pokud jde jen čistě o vykreslení konkrétní atmosféry, tak to jí jde taky výbornou. Při “Summer Vibe“ slyším jak mi kamarádi ťukají pivákama na dveře a třeba při skladbě “Ty mi to dáš“, kdy šeptá slovíčka „ty mi to dáš, vem si mě“ věřím, že spousta chlapů by jí to opravdu dala. Pozitivní taky shledávám to, že nejde o tradiční vlezlé a jednoduché R&B, co slyšíš denně v rádiu, ale že se tu mísí i vlivy soulu či neosoulu, funku a ty dělají skladby zajímavější a nacházíš v nich něco až třeba při druhém poslechu. Jsou tu samozřejmě i přímočařejší pecky jako třeba “Chci projít tmou“, řešící otázku „nudná jistota vs. vzrušující riziko“, kterou bych si dokázal představit v některých z našich hitparád. Samostatnou kapitolou je seznam hostů, kteří ocení hlavně hh fanoušci, kteří si můžou poslechnout řádky od lidí jako Čistychov, Antwi, Nironic, Delik a v neposlední řadě Wladimíra 518 a rapujícího Jirku Korna, kterému tímto vzdávám hold a respekt za jeho rap a nehynoucí styl. Pro mě jako ortodoxního posluchače je to příjemná alternativa, jak si na chvíli „odskočit“ mimo žánr a přitom nebýt zase až tak moc daleko. Navíc občasná výměna rapu za zpěv neuškodí, navíc když je to zpívání na vysoké úrovni. Colors Of Light doporučuju.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná