Cypress Hill – Rise Up (2010, Priority)

Informace, že pravěký mamut disponoval díky speciálnímu hemoglobinu nemrznoucí krví, může někoho překvapit, prohlášení, že Cypress Hill patří mezi legendy west coast rapu, potažmo celé hh scény, však nikoliv. Pokud si posledních dvacet let strávil na téhle zemi a občas si sledoval zahraniční scénu, tohle jméno ti nemohlo uniknout. Pro ortodoxní hh fans je představovačka jen zbytečné házení perel sviním. Trvalo to neskutečných šest dlouhých let, než tahle kultovní latino parta vyslyšela motlitby nejednoho stoupence a vrátila se v kompletní sestavě do studia a nahrála v pořadí už osmou desku Rise Up. Upřímně řečeno, partu Cypress Hill jsem miloval do jejich čtvrté desky. Jejich flirtování s kytarami jsem nikdy moc dobře nerozuměl, proto jsem je vždy choval v paměti jako legendy a novějšími věcmi jsem si nechtěl moc kazit ideál. Na novou věc jsem se hodně těšil, ale… Mám jeden zásadní problém. Cypress Hill byli pro mě vždy B-Real alias Kolíček na nose, Sen Dog alias nejdůležitější přicmrndávač a DJ Muggs alias král toho nejtemnějšího beatu. Když jsem ale zjistil, že má Muggs na desce jen dva beaty a to, že na nich ještě makal s DJ Khalilem, to mě fakt zaskočilo. Dost a nepříjemně. Co je to za reunion? Co je to za ofiko Cypress Hill album, kde jejich dvorní producent, který měl lví podíl na jejich úspěchu a soundu, přispívá jen symbolicky? Jako promiň, tohle není pro mě reunion, jen možná napůl. Nejde o to, že Muggsovo jméno není u každého tracku v bookletu, jde o to, že on dělal Cypress Hill ksicht. On dokázal navodit tu temnou atmosféru, hardcore zvuk západního pobřeží. Díla byla celistvá, od začátku do konce. Neříkám, že osobní zpovědi jako “Carry Me Away“ nebo “Take My Pain“ tě nedokážou přišpendlit k repráku. Jsou to parádní songy. Ale jako jednotlivci, ne jako celek. To je problém Rise Up. Kompaktnost. Jsou tu jejich typické vypalovačky, hulení oslavující “K.U.S.H.“, “Light It Up“ a “Pass The Dutch“, kde se sešla Soul Assassins parta, když mladý padavan The Alchemist přijal pozvání zkušeného jedie Muggse. Ten ukuchtil tradiční west coast flák, který dává vzpomenout na doby, kdy Ice Cube byl známý jen jako rappa a ne herec. Jsou tu ostré pouliční rychty jako “Armed&Dangerous“, s trochou do mlýna přispěje i Pete Rock…Deska to není rozhodně špatná, ale viděl bych to spíš na B-Real feat. Sen Dog a Muggs než na ofiko Cyprees Hill platňu. Další klasikou, jak už to u nich v poslední době bylo zvykem, je přítomnost kytárek. Cypress totiž milují rock stejně jako rap, proto se tu můžeš hned čtyřikrát unášet na mastných vlnách rockového šílenství a skladby “Rise Up“ nebo Public Ememy oslavující “Shut´Em Down“ s hostujícím Tomem Morello určitě skvěle vyzní na nejednom rockovém festivalu, kde budou určitě hrát. Bohužel je na albu cítit nejen vliv jejich soukromých libůstek, ale i vliv labelu. Proto byl povolán do zbraně (v tomhle případě ne klasická devítka, ale vodní puška) Jim Jonsin, který jim připravil dva radio friendly hity, které jsou sice docela vkusné, nicméně na míle vzdálené jejich pouličnímu stylu. Pecka “Armada Latina“ s Pitbullem a hlavně s Marc Anthonym mě fakt zaskočila. Že ji zařadili na úplný konec, to není náhoda. Přestože album Rise Up je slušné, nemůžeš ho v žádném případě postavit do stejné řady vedle majstrštyků, jako byl jejich debut, Black Sunday, Temples Of Boom a IV. Nemůžeš ho srovnávat s klasikami, protože poslední počin je od nich vzdálený na světelné roky. Pro mladší kolegy jsou však stále platnou konkurencí a Rise Up stojí za kontrolu.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná