Chief Kamachi - The Clock Of Destiny (2010, Noize Gallery Music)

Někdo možná na poslední desce od AOTP The Unholy Terror obrečel absenci původního člena rozvětvené rodinky faraónů. Chief Kamachi se počítá za spoluzakladatele celého klanu, který je se jménem AOTP spojován víc jak dvanáct let. Přesto na posledním nosiči oželel svoje sloky, aby se mohl naplno věnovat kompletním trackům na své sólové desce. Po krutém debutu Cult Status, výborné Concrete Gospel, posse desce s The Juju Mob a projektu s Killa Priestem, přichází v pořadí už se svým třetím LP. Kamachi chtěl mít tentokrát vše pod absolutní kontrolou, od prvního do posledního verše, proto na desce nenajdeš ani jednu honovačku. To není úplně typické pro tenhle typ interpretů, Kamachi to ještě ve své kariéře neudělal. Přesto, že se s nikým ve zlém nerozešel, tak tu není nikdo z AOTP, nikdo z Juju Mob, ani Reef, ani State Store, prostě nikdo. Na druhou stranu je třeba podotknout, že deska složená z dvanácti skladeb, přičemž první je jen narapované intro, nutně nepotřebuju stylové rozptýlení ze strany jeho kamarádů. Kamachi chtěl udělat čistě svoji věc, složenou jen z jeho vlastních myšlenek a poznatků. Nejde o to, že by se hosti netrefili do konceptu, jde o to, že Kamachi se pasoval do role mesiáše, který je v jeho víře chápán jako spasitel celého světa. A ten je jen jeden. Aby tomu všichni porozuměli, tak na to musí být sám. On v podstatě mluví o běžných věcech jako o jeho statutu undergroundové legendy “Clock Of Destiny“, o malé dcerce “Little African Girl“, o tom, že jsme zodpovědný za své činy “Prisoners“ nebo o životě, který není fér a se kterým je třeba někdy bojovat “Steel Umbrella“(tohle je hardcore verze velkého hitu od Rihanny), jen to zahaluje do tajemné roušky plné islámu, dávných mytologických příběhů, egyptských démonů a podobných kódů. Pro mě je tady největším zklamáním produkce. Kamachi stejně jako u hostů na mikrofonu, odmítnul pomoc osvědčených a šáhnul po jiných beatmakerech. Vherbal/ Anno Domini (většina), ZBeats, Tekneek nebo Csick nahradili jeho dvorní producenty E.Dan a DJ Huggy, ze starých se objevil jen Dev Rocka. Opět tu slyšíš stejné postupy jako třeba u Snowgoons (ti obstarali intro), ale beaty tak rozhodně nekopou, což si myslím, že je chyba i finálního mixu. Třeba skladba “11:59“, kde Kamachi mluví o hněvu matky přírody a o živelných pohromách, tak bych čekal, že mi buben vytrhne srdce z těla a místo toho slyším nevýrazný umíráček, který jedním uchem přilítne a vylítne hned tou samou stranou, protože ho moje sluchové ústrojí vůbec nepřijme. Většina beatů prostě nemá koule. Dynamické pecky jako “Kamalah“ nebo “Let The Organs Play“ sice argumentují proti, bohužel jsou ale v oslabení. Cult Status je jednoznačně jeho nejlepší počin. Jeho nový tikající počin řadím někde mezi Concrete Gospel a Black Candles. Pro všechny, co mají rádi AOTP, Snowgoons, Randam Luck a jim podobný zvířata.

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná