Boyband – Best Of (2013, Ty Nikdy)

Jestli má tahle deska nějakou ambici, tak jednoznačně pobavit tě. Rozesmát. Okouzlit tě svojí náladou i navzdory tomu, že je místy nakyslá. Nakopnout tě skrz svoji hořkou pachuť. Jako Tha Alkaholiks tě tohle album přinutí řvát „Saaakra“.

Směju se už při pohledu na cover, při kterém si vzpomenu na ultra přísnou hlášku z youtube: „Kokos, wonderko je v tej kukle ešte škaredejší jak normalne“. Heej, zásah. Druhej, když se stávám dalším členem Boybandu při pohledu do zrcátka, který na mě vykoukne při otevření digipacku. Nebudu sice o tom dávat vědět na Twitteru jako Slug, balení mě opět baví.

Třetí zásah jsou pichlavé punchlines, na kterých jsou postavené základy tohohle lyrického domečku, a můžeš si být jistý, že tenhle se opravdu nesesype jak ten pověstný z karet. To se ale dalo čekat, že půjde o kvalitní choré řádky. Stejně jako když v 13:30 strčíš hlavu do úlu, tak v 17:30 vystupuješ v cirkuse jako muž s obří hlavou. Stejně jako když pustíš do boje Batmana se Spidermanem. Idea a Wonder jsou silný The Avangers team.

Boyband je především o vtipných hláškách, o trefných přirovnáních a fatálních přiznáních (třeba, že Idea má strach z želatiny, ou). Ne, že by tu nebylo nic vážnějšího, naopak je tu hned několik témat, ze kterých tě mrazí, a klidně můžeš říct, že jsou dost depresivní jako třeba skladba o okovech, kleci a přesvědčení “Jednorožec“ anebo “Prázdné nádoby“ o tom, že před vlastním svědomím nikam neutečeš. Vždycky to ale stejně drží jejich pověstný sarkasmus a hořká ironie, kterou tě baví jako Sean Price. Jsou sice asi jediný boyband v hudební historii, který nehrají rádia,  jim to ale nevadí, protože se můžou ráno na sebe podívat do zrcadla, aniž by se styděli (“Jednou nás budou hrát, mami“, posse track s dalšíma „neúspěšnýma“ boybandama Modré Hory a Moja Reč).

Boyband je o hecování, kdo zajebe víc, hlavně to cítím ze strany Pepka, ten je nabuzenej a hladovej jako kdyby právě začínal s rapem. Vzpomínám na newarskou početnou bandu Outsidaz, kteří vždycky před nahráváním hodili do placu prachy, a vlastník nejlepší hlášky shrábnul ten den celej bank. Umírám třeba při hláškách „Řekla mi nasaď si kondom, hovno baby, vždyť vypadáš jako Krondon“ ze skladby “Lady Carneval“, která řeší nepříjemné střetnutí s opačným pohlavím a kde v refrénu vypomáhá „goldene Stimme aus Prag“.

Naštěstí to není ale postavené jen na jednotlivých prohlášeních, ego tripech a dvou rozlišných stylů obou hlavních interpretů. Moje obavy, aby se neopakovalo to, co mě moc nebavilo na společné desce Label, se neděje. Měl jsem strach, že půjde o rýmy pro rýmy a celá deska se ponese v duchu úvodní eponymní skladby. Baví mě totiž jejich životní postřehy alá, že když je “Tma“, tak toho paradoxně vidíš víc než během dne, když je světlo anebo, že “Konec“ je vlastně převlečený začátek, kterého se není třeba bát, protože je to boží dar.

Když k tomu všemu připočteš opět téměř bezchybná instra v podání mašinkářů jako Peko, JSM, Fatte, FNTM, Stratasoul, Dtonate a Inphy, který jede jako starý mazák a který dokázal na E.P. Od Verbal Kenta, že je na světové úrovni a může se bez nadsázky srovnávat s lidmi jako Illmind, Apollo Brown či Khrysis, vychází ti, že tohle je vlastně sakra silná deska.

No, upřímně řečeno, ze začátku jsem si od projektu Boyband moc nesliboval, spíš jsem ho bral jako koncertní záležitost a rozhodně jsem nečekal, že by se dal srovnávat s regulérníma sólovkama. Chyba lávky. Tohle šlape. Baví mě určitě víc než společné album Label.

8/10

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná