AK - Bída & Bolest (2015; Azurit Kingdom)

Pokud by člověk hledal malíře, který by nejlépe vystihl město hutních věží, nejlepším tahem by bylo posmrtně oslovit Maxe Švabinského. Ten již ve své době koketoval s dílem, jež neslo název Chudý kraj, který severomoravský kout tak dokonale vystihuje. Pokud bych hledal umělce, který by nejlépe dokázali vykreslit problematiku tohoto místa, asi bych volil tým AK. Ono je to však lehce sporné, neboť jak je vidno, i v Ostravě se dá dobře vydělat, pokud je člověk pracovitý a jde si tvrdě za svým.

Ostrava není jen rájem zábavy, jak by si všichni, kteří navštívili Stodolní, mysleli. Nezaměstnanost tu vlivem opuštěných uhelných dolů šplhá k nebi výše než zmiňované věže a kde lidé nemají co do úst, chodí morální hodnoty hodně oklikou a to špatné je najednou dobré. Své o tom ví i Sergei Barracuda, jež hned ve druhém tracku „Těžké háky“ odkrývá karty. Nikoliv metaforické, nýbrž věcné. Nedovolím si zatím ještě tvrdit, že Ostrava je svým způsobem česká Sodoma Gomora, ale jisté je, že neřest tam kvete lépe než tulipány v Holandsku.

Je však začít pěkně popořadě. Hned u prvního tracku je jasné, že autoři dodrželi to, co slíbili. Nikoliv termínem, ale projevem. Před rokem jsem se s nimi setkal kvůli rozhovoru a v něm mluvili o melodičtějším pojetí, které na „Bídě & Bolesti“ skutečně je. Nikoliv v obsahu. Nečekejte obrat o sto osmdesát stupňů a love songy, které si ženy pouští po skončení Hříšného tance na veřejnoprávní televizi. „Óčko buzny maj stop, tohle je zase náš rok,“ navazuje na slova svého kolegy i Pastor. Loňský mixtape byl rekapitulací jejich dosavadní tvorby a přechod ke společnému odkazu není na škodu, pokud člověk nekřičí už několik let ohraný vtip, že by se měl Barracuda odpojit.

Kdo již k tvorbě ostravské formace přičuchl, moc dobře ví, že nemůže očekávat antipolitické plkání a mudrlandování, jak je třeba se přivazovat k stoletým stromům nebo nevypouštět třeboňský rybník plný nahých kaprů. Oni se přizpůsobili době a vsadili na kartu, která z bídy vyváří drobné a z drobných pakly zelených kapříků, kteří voní nejen na vánoce. Pokud stále žiješ ve stínu rodičovské ochrany, pusť si "Hustl Up", který ti nabídne hned několik pasáží, kterým zřejmě neporozumíš.

Přestože o svém byznysu otevřeně mluví téměř v každém tracku, zachovávají si odstup a neustále se ohlíží, koho mají za svými zády. Podraz číhá na každém rohu, a obezřetnost vystihuje pilotní singl „Cizí tváře“, ve kterém se jako host objeví i Ektor. Druhým hostem je pak ve skladbě „V žádném případě“ Smack. Musím se přiznat, že prvně jmenovaný mě zaujal více. Zvolené featy jsou však důkazem jejich slov z textů, že nevěří starým českým rapperům a dávají šanci spíše mladým, kteří přebírají v posledních letech otěže. A tito dva mají už zásluhy velké a stojí za nimi tisíce potencionálních klikařů, kteří v rámci marketingu přinesou ovoce nejen na majku, ale i v podvědomí většiny. Nechybí ani trefná přirovnání na adresu Vladimira 518 nebo Tafroba, která vyvolávají při poslechu nedořešené otazníky. 

V tracklistu bych mohl pokračovat až do závěrečné šestnácté stopy, ale není třeba psát recenzi na deset stránek. Chtěl bych však vyzdvihnout ještě skladbu Cadillac, který je svým způsobem jiný než zbytek tohoto menu. Není to jen vokálově laděným refrénem, ale i atmosférou, která mě příjemně potěšila. O současném světě nemám přehnané iluze, ale po poslechu diskografie AK bych se bál, že už je to úplně v prdeli. Kvůli tomu se občas jejich tvorby překrmím, neboť je tématicky hodně vyhraněná a ne každému tento pohled lahodí. Musím se přiznat, že nebýt Barracudova pojetí a prohláškování, možná by se jednalo o průměrnou českou bandu, ale jeho vtipnost a Pastorovy zkušenosti tomu dají trochu jiný level.

Album „Bída & Bolest“ nabízí přesně to, co jsem od Pastora a Barracudy očekával, jen trochu melodičtěji lépe podané. Produkce jsou opět na vysoké úrovni, což dokazuje, že se oba nebojí oslovovat kvalitní jména a za jejich práci jim také něco z peněženky pustit. Možná, že mě mixtape z loňského roku až příliš navnadil na tuto desku, ale věřím, že opět jen čas ukáže, zda obsahuje silné momenty, které nacházím v jejich minulé tvorbě. Těch hitů tu není tolik, ale Cizí Tváře nebo Cadillac se jistě po roce nezapomenou.

7/10

Austy - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná