Onyx jsou zpět aneb když se legendy vrací…

Pachatel se vrací na místo činu. Anebo jinak. Dobří holubi se vracejí. Nazývejte to, jak chcete. Je to jedno, ale když jsou zpět legendy, interpreti, kteří se nám kdysi tak nesmazatelně vryli do paměti tím, že nám bez varování znásilnily naše sluchové ústrojí, je to vždycky spíše sázka na jistotu, než risk je zisk. Když se rozhodnou vrátit staří pardálové typu Onyx, tak profitují všichni. Ano, staří dobří zabijáci Fredro Starr, Sticky Fingaz a Sonzee alias Onyx jsou opět tady.

K velkým comebackům kultovních kapel a slavným reunionům dochází vcelku často. Někdo se vrátí potom, co si vše vyříká s parťákama a smíří se s relativně malým pláckem pro několik hrdých kohoutů. Někoho dají do kupy schopní manažeři a team nenažrané a pořád hladové nahrávací společnosti. A někomu prachsprostě dojdou peníze. Někdo to na rovinu přizná a někdo se naopak zbaběle schovává za některý z vznešenějších důvodů. Ono je to ale v podstatě jedno, proč a kvůli čemu, důležité je, že jsou ti, které chceme slyšet, opět na scéně. Udělali to třeba A Tribe Called Quest, Brand Nubian, EPMD, LOTUG, Cella Dwellas a taky třeba trio holohlavých šílenců zvané Onyx. I když to jednotliví členi kapely zkoušeli prorazit bez pomoci svých kolegů a okusili jak chutná sólokapr, tak brzy pochopili, že vydat se do boje jako jednočlenná armáda, nebyla ta správná volba. Tahle kárka zvaná jako hudební průmysl začíná být pěkně těžká, čím víc lidí ji táhne, tím lepší. A tak po vzoru čtyř mušketýrů, jeden za všechny, všichni za jednoho, se dali zase dohromady.

Muzika, to nejsou jen hutný beaty, náročný rýmy, pozitivní vibrace či překypující drajv, ale také všudypřítomná reminiscence a notná dávka nostalgie. A právě na tuhle strunku umí nejlépe zabrnkat hrdinové let minulých, ke kterým jsme kdysi tak shlíželi a kteří na nás naopak hleděli z plakátů, když jsme ve svých pokojích poklidně spali. Leckdy jsme je poslouchali víc jak svoje rodiče a co měli na sobě ve videoklipech, jsme měli následně za pár dnů ve škole. To legendy mají tu moc a výhodu oproti současným kapelám. Oni jsou o krok vepředu, protože tě mohou vzít prostřednictvím svého repertoáru zpátky do dnů, kdy si třeba balil svoji první holku anebo svého prvního špeka. Při prvních tónech oblíbeného šlágru se otevře mysl jak Pandořina skříňka a všechny ty vzpomínky se derou na povrch jak šílený. To je největší deviza legend. Vlak do minulosti, ve kterém se z repro beden ozývá tvoje oblíbená muzika a ty cestuješ v čase do dob, kdy ses měl možná úplně nejlépe.

Co očekávat od vystoupení kapely, která patřila v devadesátých létech mezi ty nejzásadnější a kterou mnozí považují za jednu z nejinspirativnějších formací z východního pobřeží? Jeden čas zkoušeli prorazit s novým materiálem, ale stejně jako ostatní legendární umělci vzápětí zjistili, že jejich největší zbraň jsou jejich staré fláky, léty prověřené hity. Proč pokoušet štěstěnu, když máte po ruce hymny typu “Slam“, “Shiftee“, “Throw Ya Gunz“, “Last Dayz“, “All We Got Iz Us“ nebo “Shut´Em Down“? Proč se snažit získat sympatie něčím neověřeným, když disponujete celou armádou šlágrů, o kterých víte, že budou fungovat ve všech klubech od Aše po Tokio? Proč jít do takového rizika, že na vás mohou vaši obdivovatelé zanevřít, když můžete hrát v klidu na jistotu? Posluchači jsou většinou konzervativní a nechtějí si zvykat na změny, kord, když se to týká jejich oblíbenců.

Co tedy čekat od Onyx? Neočekávatelné. Hněv. Sílu. Hmatatelnou energii a rasanci. Zatímco Matka Tereza je nositelkou Nobelovy ceny míru, Onyx vždy aspirovali na zisk anti titulu, za narušování míru a podněcování k násilí. East coast hardcore rap či chcete-li heavy metal rap. Pískové farmy značky Timberland, vojenské hadry obrovských rozměrů, zloba a k tomu do jejich příchodu na scénu nevídaná agrese. Agrese podobná té, jako když člověk zadloubá jehlicí v uchu mrzutého dobrmana. To, co se pak stane, to je Onyx. Bordel. Oni jsou pitbulové rapu. Oni sami o sobě tvrdili: „Pocházíme ze zlaté éry, kde se vše netočilo kolem prachů a šperků, ale kolem tvrdých beatů, kvalitních rýmů, silných refrénů a originality“. Tak tohle přesně očekávejte od jejich vystoupení.  

 

- Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná