Dlouhodobá kvalita jménem Masta Ace

Kdybyste se současným rapovým fanouškům podívali na seznam jejich nejoblíbenějších emcees, troufám si říct, že při hledání brooklynského rappera jménem Masta Ace byste se asi hodně zapotili. Přitom se dle mého názoru jedná o jednu z nejvýraznějších postav hip hopové historie, o jejíž nominaci do žánrové síně slávy bych ani na moment nepochyboval. Vždyť dnes již klasická alba jako „Take A Look Around“, či „Slaughtahouse“ hovoří o jeho zásluhách více než jasnou řečí. Před třičtvrtě rokem nám tento legendární styler, jehož alba uzřeli povrch zemský ve třech různých dekádách, naservíroval další porci muziky v podobě své páté desky a musí se nechat, že i po šestnácti letech na scéně ví jak na to. Ovšem abychom nepředbíhali, vezmeme si to pěkně popořadě, ok? Masta Ace (vlastním jménem Duval Clear) a.k.a. Ase One se na svět prvně podíval z jedné z brooklynských porodnic. V této new yorské čtvrti, přesněji řečeno v Bronswille projects, také vyrůstal a nic nenasvědčovalo tomu, že by ho měla za pár let okouzlit muzika. Zlom nastal až počátkem osmdesátých let, kdy začal hrát jako deejay po lokálních klubech, ovšem ani v tomto elementu mu pšenka dlouho nekvetla. Psal se totiž rok 1983 a Masta se zúčastnil jednoho ze sledovanějších mc´s battlů, na kterém suverénně triumfoval, což vedlo ke skutečnosti, že se rozhodl definitivně přeorientovat na rap. Vítězství mu přineslo možnost premiérově nakouknout do nahrávacího studia, kde měl tu čest pracovat s producentem zvaným Marley Marl. Ten, okouzlen jeho nespornými skills, mu ihned nabídl spolupráci dlouhodobější, nicméně v té době ji ještě začínající rapper nepřijal, poněvadž byl ještě zaneprázdněn studiem na vysoké škole. V roce 1988 se však Ace konečně dočkal. Marley Marl si ho totiž pozval na své album „In Control, Vol. 1“, na němž dostal, kromě dvojice sólo skladeb, prostor i v legendární hymně „The Symphony“, kde si zarýmoval s trojicí Big Daddy Kane, Kool G Rap a Craig G. Již jakožto člen Juicy Crew (kde krom něj a již zmiňovaných jmen jako Marl, Kane, Kool G Rap a Craig G působili taky MC Shan, Biz Markie, Roxanne Shanté a T.J Swan) záhy podepsal smlouvu s Marleyho Cold Chillin´ Records, u nichž započal s přípravou svého debutového alba. To přišlo v roce 1990, dostalo název „Take A Look Around“ a mimo jiné obsahovalo takové šlágry jako „Music Man“, „Brooklyn Battles“, „Letter To The Better“, či „Me And The Biz“, s níž mu vypomohl kolega Biz Markie. Pod producentskou taktovkou svého objevitele a majitele labelu v jedné osobě se Mastovi (jenž si v té době ještě říkal Master Ace) zdařil debut na výbornou, což ocenili jak fans, tak i kritika, jež ho zařadila k tomu nejlepšímu, co bylo v dané dekádě na trhu k mání. Ovšem kvůli rozdílným představám samotného umělce a firmy o budoucnosti idyla netrvala příliš dlouho a Masta byl nucen dosavadní domovinu opustit. Přípravy svého druhého albu už tedy odstartoval pod křídly Delicious Records, s nimiž podepsal kontrakt na další dva počiny. V roce 1993 byl připraven usilovat o přízeň posluchačů podruhé, tentokráte spolu s celou crew Masta Ace Incorporated, mezi jejíž členy také patřili Lord Digga, či Paula Perry. Světlo světa spatřil počin s názvem „Slaughtahouse“ a nutno poznamenat, že i podruhé šlo o jasnou trefu do černého. Vždyť se na něm nacházely hity typu „Jeep As Niguh“, „The Big East“, „Style Wars“ a další, které jen potvrdily celkovou kompaktnost alba. O rok později se Ace jako jedna třetina projektu The Crooklyn Dodgers (ten s ním dále tvořil Special Ed a Buckshot z kapely Black Moon) blýskl na soundtracku k Spike Leeově filmu „Crooklyn“, ale jeho myšlenky již začali směřovat k dlouhohrajce s pořadovým číslem tři. Ta na sebe nenechala dlouho čekat, vyšla v roce 1995 pod názvem „Sittin´ On Chrome“ a posluchači na ní měli možnost slyšet výborné věci jako „The I.N.C. Ride“, či „Born To Roll“ se samplem vypůjčeným z pecky „Real Niggas Don´t Die“ od N.W.A., která se měla původně nacházet již na předešlé „Slaughtahouse“. Masta, mimochodem velký fanoušek amerického fotbalu (dokonce se prý věnuje koučování), si na desku přizval hosty zvučných jmen jako Isley Brothers a Cella Dwellas a možná i díky nim se mu opět povedlo udržet nasazenou laťku z minulých počinů sakra vysoko. Po odchodu od labelu Delicious se Masta více zaměřil na svou společnost INC (pracoval na projektech s Leschaem a Paulou Perry) a kromě vlastního singlu „Ya Hardcore“ si také vystřihl nejeden featuring na albech ostatních umělců (za všechny třebas kolaba s Gravediggaz, Jean Grae, Prince Paulem, Tony Touchem, Saukratesem, The Creators či později s J-Zonem, DJ JS-1 a Cunninlynguists). Někdy v té době také zažil obrovské rozčarování, které nakonec vyvrcholilo v neplánovanou přestávku v kariéře – „Měl jsem totiž hotové 16-ti trackové album, které mělo vyjít u Big Beat/Atlantic Records. Podepsali mě, věděli co dělám za hudbu a vše bylo ok. Ovšem jenom do té doby, než za půl roku znovu prorazil styl alá Bad Boy. Když jsem chtěl desku odevzdat, byli z ní úplně nešťastní. Představovali si něco více komerčnějšího, disco párty styl nebo co já vím a rázem se ji vydat zdráhali. Opravdu mi muziku dokázali na chvíli znechutit.“ V letech 1997-2000 si tedy vybral oddechový čas, během něhož si od hudebního průmyslu odpočinul, a který využil na nabrání druhého dechu pro svůj návrat na scénu. Po koncertní šňůře v roce se třemi nulami na konci Masta vskutku započal s nahráváním nové desky – „Byl jsem na turné a na něm znovu našel zápal pro hip hopovou hudbu. Měl jsem opět dobrý pocit s rýmování a taky z toho, že jsou venku pořád lidi, kteří mě chtějí vidět za majkem. Po návratu jsem si uvědomil, že nic jiného, než se znova pustit do nahrávání, prostě nelze“. Svým slovům dostál, již v říjnu roku následujícího se totiž dostalo na pulty jeho další koncepční album s názvem „Disposable Arts“, které se i po šestileté pauze od posledního zářezu pyšnilo nebývalou kvalitou materiálu. Ace, který sám sebe mimochodem považuje za velmi dobrého kuchaře a vaření ho baví:), se bezpochyby vrátil na vrcholu sil, což dokazovali výborné skladby „Don´t Understand“, „Acknowledge“, „Too Long“, či vtipná „Alphabet Soup“ a další. Co se týče přizvaných hostů, škála byla velmi rozmanitá – Apocalypse, Punch & Words, Greg Nice, Jean Grae, Strick, Young Zee, J-Ro, King Tee, či Rah Digga. Ještě o něco málo dřív, v květnu téhož roku, se pak dostala na trh Mastova kompilace pojmenovaná „The Best Of Cold Chillin´“, u níž je už podle názvu nad slunce jasné, o co že v ní asi šlo. Loňské léto nám Masta, jehož odpověď na otázku, s kým ještě neměl možnost pracovat a s kým by tedy rád nahrával, byla stručná a výstižná - Primo a Dre, naservíroval album páté, jenž nazval „A Long Hot Summer“ a asi pro nikoho nebude žádným velkým překvapením, že si svou reputaci opět nepokazil. Do světa ho vypustil na špacír z vlastního labelu M3, na němž se bude snažit dle jeho slov pomáhat novým talentům ve hře. Již před aktuální deskou některé zdroje uvedly, že Masta hodlá po jejím releasu pověsit mikrofon na hřebík, což jistě byla pro tábor jeho příznivců informace nepříliš pozitivní. Svůj odchod ze scény ostatně sám okomentoval slovy – „Vím, že do určité míry můžete mé rozhodnutí opustit scénu považovat za důchod, nicméně já tohle slovo příliš v oblibě nemám. I když už je mé případné další plnohodnotné album zdá se velmi nepravděpodobné, i nadále chci dál pokračovat v tvorbě hudby, psát rýmy, produkovat, poslouchat nové věci…“. I kdyby už Masta Acenenapsal ani čárku, pro mou osobu je, byl a bude jednou z nejzářivějších perel našeho žánru. Co u Vás? --------------------------------------------------------------------------------------- „Take A Look Around“ (1990, Cold Chillin´) – Album přichází po dvou letech od Mastovy účasti v legendární sklabě „Symphony“ a velká očekávání splňuje do puntíku. Marley Marl na produkci zaručuje kvalitu a deska obsahuje nespočet hitů, jenž z ní dělá klasiku. Pokud chcete znát, jak zněl hip hop počátkem devadesátých let v podání tohoto mistra ceremonie, doporučuji si jeho debutové album obstarat. Až na výjimky pochybuji, že by v dotyčném roce uzřely povrch zemský nějaká lepší alba… „Slaughahouse“ (1993, Delicious Vinyl) - Za další tři roky se Ace hlásí o slovo znovu, tentokráte už pod hlavičkou svého krůčka Masta Ace Incorporated a opět se jedná o trefu do černého. Desce nechybí koncept, který společně s neskutečnou lyrikou hlavního aktéra dělají z dlouhohrajky mimořádně poslouchatelný kus muziky. I přesto, že album vylézá v době, kdy světlo světa spatřuje spousta kultovních desek, Mastův počin numero duo se v této široké škále nikterak neztrácí a naopak se zařazuje po bok těch nejpovedenějších. „Sittin´ On Chrome“ (1995, Delicious Vinyl/Rhino Records) – Píše se rok 1995 a Masta , znovu pod křídly uskupení MA Inc., vtrhává na scénu do třetice. Album se pyšní hymnami typu „Born To Roll“, či „The I.N.C. Ride“, které ještě dlouho dopředu rozkývávají hip hop heads po celém světě a Ace je na vrcholu. Všech šestnáct pecek oplývá nebývalou kvalitou a vyrovnaností materiálu a možná i díky tomu je mnohými deska považována za vůbec nejlepší kousek jeho kariéry. „Disposable Arts“ (2001, Yosumi/JCOR) – Uplyne dalších šest let a Masta dokazuje, že i tak dlouhá pauza, kterou způsobilo jeho znechucení hudebním průmyslem, na něm nezanechává stopy, jelikož znovu servíruje sakra kvalitní porci rapové muziky. Opět se jedná o koncepční album a Masta bezpochyby dokládá, že nežije jen ze dnů minulých. Vokální stránka je na velmi vysoké úrovni, vždyť Ace zde striktně vyučuje a dává jako za mlada. Netradičně se zde nalézá i početná sebranka hostů, kteří asistují u spousty hitů a pokud jste desku ještě neslyšeli, zaručuji Vám, že budete mít čest se současným albem, o němž si může většina jeho vrstevníků jenom zdát.

Bobby - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná