Patnáct loňských severo-amerických nahrávek s nejvyšší jakostí

Rok 2016 je za námi. Už na jeho začátku jsem si dal za úkol poslechnout co nejvíce releasů, během něj vydaných. I tak je velmi těžké poslechnout vše zásadní, aniž by vám něco uniklo nebo jste si to stihli poslechnout (Run The Jewels, D.I.T.C., ...). Z těch, které však mé uši zachytili bylo více než 200 ze světa rapu a trapu převážně severo-amerických končin. Říkal jsem si prvně, že do "žebříčku" napíšu o všech projektech, jenž ode mě dostanou nad 95%. To jsem ještě nevěděl, jak velké množnství jich bude. Rozhodl jsem se tedy sepsat patnáct z nich nejzajímavějších. Začnu dvěma, jenž udrželi stejný, plný, počet procent.

J. Cole - 4 Your Eyez Only

O čtvrté studiové nahrávce J. Colea toho bylo dost rečeno už v recenzi. Nejosobnější počin raperovi kariéry sklízí úspěchy, kde se jen dá. Aby ne, když se ho prodalo během prvního týdne téměř půl miliónu. Vynikající flow, hra se slovy a produkce dodávají na závažnosti alba. Jermaine Cole znovu dokázal proč spolu s Kendrickem vévodí rapové scéně součané generace.

Anderson .Paak - Malibu

Tou druhou neméně vydařenou nahrávkou je pro mě bez pochyb Malibu. Anderson .Paak je talentovaný umělec v mnoha směrech. Ať už jde o rap, hru na bicích nebo zpěv, Paak exceluje ve všech případech.  Zvuk desky vytvořil společně s těmi nejpovolanějšími jako jsou 9th Wonder, Madlib, DJ Khalil, Hi-Tek nebo častý kolaborant Kaytranada. Lehce kličkuje na pomezí rapu a soulu s příměsí future bass, čímž potěší nejednoho posluchače. Z tohoto důvodu jsem si nebyl jist, zda ho zahrnout v tomoto žebříčku (nakonec se objeví ještě v jednom podobném). Své kvality mi potvrdil během vystoupení na 15. výročí Hip Hop Kempu, kde podal jednu z nejlepších shows historie festivalu. Zasloužené nominace na letošní ceny Grammy jsou samozřejmostí. 

Isaiah Rashad - The Sun's Tirade

Tenhle pán je v mém hledáčku už od dob před EP Cilvia Demo. Postupně potvrzoval svůj post aspirujícího rapera na cestě k vrcholu. Stejně tomu je i na jeho debutovém albu. V hlase je slyšet bolest z deprese a úzkosti, jimiž si procházel od vydání zmíněného projektu z roku 2014, ale i svěží pocit svobody z jejich oproštění. Isaiah přiznal, že během nahrávání novinky ho málem třikrát vyhodili z T.D.E., kvůli vypěstované zavislosti na Xanaxu a chlastu. Naštěstí našel provaz, který ho dostal z této situace. Zodpovědnost vůči svým dětem a kariéra ho donutili se vrátit zpět na správnou cestu. Jedním z faktorů jenž mu pomohlo ke střízlivosti a častým tématem je Bůh. Rashad chtěl dříve chtěl být kazatelem, nyní káže na jiném pódiu a doufá, že lidé rozumí jeho sdělení. Jde si jasně za tím, co si vysloužil tvrdou prací a nabadá posluchače k tomu samému. Rashad nedělá hudbu na party a někomu by se mohla tudíž zdát nudná. Jde však o poslechovou záležitost. Taková ta noční projížďka městem a rozpouštění se v textech a vyklidněných beatech, míchajících soul, jazz a trap. Raperova lyrika je na debutu na vysoké úrovní. Ještě dodám, že by Isaiah a SZA měli natočit společný projekt. Jejich kombinace je vražedná. 

Common - Black America Again

Musím přiznat, že umělcův poslední projekt Nobody Smiling mě až tolik, jako zbytek jeho tvorby, nenadchl. To však neplatí v případě jeho jedenactého alba. Common sáhl tentokrát do jazzových vod. Bubeník Karriem Riggins a pianista Robert Glasper svou produkcí desku poslali do nových výšin. Na vokálech mě mile potěšili Syd z kapely The Internet, Bilal nebo také Stevie Wonder. Jak název napovídá, témata se točí kolem životů Afro-Američanů  a předem nastaveného systému ve Spojených Státech.  Reflekci současného stavu jeho země doplňuje i ujištění a víra v cestu k lepším dnům. Deska je též rozloučením s umělcovým nedávno zesnulým otcem, jehož vyprávění můžete zaslechnout nejen zde.

Like - Songs Made While High

Like, jedna třetina uskupení Pac Div, jenž poslední roky zažívá odpočinkové období, se loni prvně předvedl na sólové draze. Ta mu očividně svědčí. Pohodu navazuje jazzem a soulem prolezlý zvuk nahrávky. Like si bez ostychu pohrává s vlivy staré i nové školy nebo také trapu. Ne nadarmo je jedním z nejvyhledávanějšívh producentů součastnosti. Sam si desku i produkoval. Jediným hostem se stal jeden z nejvytíženějších umělců roku 2016 - Anderson .Paak.

A Tribe Called Quest - We Got It From Here... Thank You 4 Your Service

Když loni v březnu umřel Phife Dawg, smutnil celý svět rapu. V té době byla finální deska legendární party ATCQ ještě ve stádiu příprav.  Naštěstí se kapela dohodla, desku dokončila a ponechala jí název vybraný Phifem. Co se zvuku týče, Q-Tip a Blair Wells připravili přesně to, co mají fanoušci rádi už téměř 30 let. To však neznamená, že by deska zněla zastarale. Právě naopak! Tvorba ATCQ vždy byla relativní a nadčasová. To dokazuje i seznam hostujících umělců, čítající dlouholeté kolaboranty Busta Rhymes a Consequence, ale i Andre3000, Kanye West, Kendrick Lamar, Anderson .Paak nebo třeba Jack White. Skvěla tečka za historií kapely. Škoda jen, že se toho nedožil Phife Dawg. R.I.P.

Kendrick Lamar - untitled unmastered

Ještě jedno ohlédnutí za nejlepší doskou roku 2015. untitled, unmastered je výběrem osmi demo nahrávek z dob příprav raperova třetího alba. Témata (politika, socíální problémy, psychika jedince,..) a zvuk (funk, jazz či avantgarda) zůstávají tedy podobné. To nevadí ani v nejmenším. Ostatně Terrace Martin, Sounwave, Thundercat, Adrian Younge nebo Ali Shaheed Muhamad se na produkci osvědčili nejen v Kendrikově případu. 

Ab-Soul - Do What Thou Wilt

Třetí pán z nahrávací společnosti T.D.E. v tomto žebříčku po několika odkladech konečně vypustil svou čtvrtou studiovku, stejně jako J. Cole, devátý prosincový den. Ponurá nálada převládá na většině nahrávky. Ab řekl, že "tahle deska pochází ze šedivého místa". Jeho technika je vyladěná a s přehledem se vyrovnává a snad i převyšuje nad kolegy z labelu. Album se možná neosvědčí u radiových posluchačů. Ti, co ocení důkladně promyšlenou práci a lyriku zaobírající se vírou, vzahy se ženami a nebo dissy, si v něm najdou hodnotný přínos do své sbírky.

Bas - Too High To Riot

Dreamville Records nejsou jen o J. Coleovi. Hned po něm je z tohoto kolektivu mým nejoblíbenějším členem Bas, bratr spoluzakladatele labelu. Jeho tvorba mi unikala až do Revenge of the Dreamers II. a od té chvíle nezklamal ani v jednom případě. Too High To Riot je vydařeným albem. Tento styl rapu do trapovějších beatů mě baví hodně. Pokud ještě neznáte, je čas se seznámit! Produkce se ujal převážně dvorní producent Dreamville Ron Gilmore a dále Sounwave z T.D.E., Ogee Handz nebo DikC. Na mikrofónu doprovodil J. Cole, Cozz a londýnská kapela The Hics.

Kevin Abstract - American Boyfriend: A Suburban Love Story

Jedno z (pro mě) nových jmen, jenž mě během loňska příjemně překvapila. Poslední dobou jsem vídal jeho jméno v postech manažera Odd Future. K jeho desce jsem se však dostal až při přípravach tohoto článku. Vliv Odd Future je cítit po celou její dobu.  Originální zvuk v němž se mísí zpěv s rapem v jeho případě funguje ideálně. Procítěné text dodávají hloubce nahrávky. Raper se nebojí probírat velmi osobní věci, jako jsou sebevražedné myšlenky, rasimus v jeho okolí, či negativní postoj rodiny k jeho sexualitě. Produkci na albu obstarali převážně Michael Uzowuru, Roy Mabie, Black Monday, Romil Hemnani, Joba a sám Abstract.

Flatbush Zombies - 3001: A Laced Odyssey

Zombíci z Flatbushe konečně světu nabídli po dvou mixtapech a jednom kolaborativním "ípíčku“ i plhodnotný debut. Jak sami na desce říkají: "nikdo to nedělá tak, jako my." Což je pravda i když se jim lehce podobá tvorba The Underchachievers, jejich častá spolupráce je tak nasnadě. Trippy zvuk a lyrika vás přivede do stavu bez tíže. Meechy Darko, Zombie Juice a Eric Arc Elliot opět dokazují, že mají pravoplatné místo v přehrávačích všech generací posluchačů rapu i těch s trapovějším vkusem. Třetí jmenovaný člen tria si vzal na starost všechny instrumentály a udělal dobře. Jeho zvuk vyhovuje kapele ideálně.  Dost možná nejlepší obal roku nakreslil David Nakayama.

Travis Scott - Birds In Trap Sing McKnight

Travis byl adeptem do stejného článku už loni. Bohužel se nakonec nedostal do nejužšího výběru. Nyní je však zpět s dalším kvalitním zářezem ve své diskogrfii a tentokrát mu už místo v tomto žebříčku nemohu odepřít. Travis je bez pochyb jedno z nejzásadnějších jmen ze současné scény. Ve svém výpisu úspěchů má kromě nesčetného množství hostovaček také produkci na albech Magna Carta Holy Grail, Cruel Summer, Anti či Yeezus. Pochopitelně si produkuje i vlastní věci. Přizval si však i Vinylz, Hit-Boy, Cashmere Cat nebo Boi-1da. Na majku vypomohl Kendrick Lamar, Kid Cudi, Bryson Tiller a také The Weekend. V dnešní době je auto-tune všudypřítomný a ne vždy vyzní dobře. Scott je však s ním pracuje výtečně a výsledek i v tomto případě vyniká nad zmíněnou masou. Je překvapující, že mu ani druhé album nevyneslo nominaci na Grammy. Letos by se však fanoušci měli dočkat už i třetího, není tedy vše ztraceno.

Mick Jenkins - The Healing Component

"Thank God For The Waters" mi stále zní v hlavě, a to nejen díky Jenkinsovu vystoupení na Hip Hop Kempu 2016, které mimochodem rozsekal. Měsíc na to Mick vydal svou debutovou desku The Healing Component. Lyrika tohoto pána je vždy znamenitá. Dává vědět, že jen tak nepřestane ve svých textech zmiňovat vodu a trávu. Dotýka se vážných témat, jako byla smrt Erica Garnera. Vypiplaný instrumentální podklad, prolínající jazz, trap i future bass, připravili, kromě jeho stálých producentů, také IAMNOBODI, BadBadNotGood či Kaytranada. 

Hodgy - Fireplace: TheNotTheOtherSide

Po menší odmlce se loni vrátil i Hodgy, člen kolektivu Odd Future. Během 365 dní nabídl dva kvalitní mixtapy a hlavně své (až moc) dlouho odkládané debutové album. To předvedlo rapera v nejlepší síle a nutí myšlenku, že si nemohl vybrat lepší chvíli k releasu. Hodgyho zpěv mě chvilemi mátl a nutil si myslet, že jde o Franka Oceana. 9. prosinec byl asi nejlpodnější den v roce, aspoň co se vysoké kvality desek týče.

Vince Staples - Prima Donna

Vince mě nadchnul už v roce 2015 svým debutem. Necelých čtrnáct měsíců od jeho vydání přišel s EP, rovnající se kvalitou prvotině. Staples opět posouvá svou tvorbu na vyšší úroveň. Prima Donna vás strhne hned po intru, kde raper zpívá známou gospelovou píseň "Let It Shine", v songu "War Ready", samplujícím "ATLiens" od Outkast. Zvuk krátkohrajky si rozdělili James Blake, John Will a DJ Dahi, v jednom případě i No I.D..

Marek - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná