Nejlepší podpultovky za rok 2013

Seznamy toho nejlepšího za minulý rok jsou si ve většině případů velmi podobné. Proč lidem připomínat, že nejlepší alba vydali Pusha T, Jay-Z, Kanye, Drake nebo A$AP Rocky? I kdyby tomu tak ve skutečnosti bylo, tak je zbytečné to lidem sdělovat, protože pokud nebydlí někde v jeskyni, tak o nich vědí a vlastní názor si udělali sami. Proto raději nabízím seznam alb, která mohla většinové populaci uniknout.

¡MAYDAY! - Believers

Take Me to Your Leader bylo jedno z nejlepších alb roku 2012. Jak se mu tedy alespoň vyrovnat? ¡MAYDAY! si pozvali pár producentů zvenčí, aby po hudební stránce nestagnovali a podařilo se. Album možná není tak vážné jak debut, kde byly hodně silné Due In June a June, ale dohání to živější produkcí a celkově uhlazenější formou. Kdyby na albu skončilo i Fragile, které dostal Tech N9ne, tak jakákoliv konkurence by byla bez šance. Vlastní album The War Within vydal i Wrekonize a přestože je jiné jak tvorba ¡MAYDAY!, tak je pořád kvalitní.

Dessa - Parts of Speech

Dohady o tom, která ženská je v rapu top, jsou mimo. Všechny ty Nicki, Iggy, Angel Haze se schovávají, když slyší Dessu. Spíš jen obrazně, protože ve skutečnosti o ní asi těžko vědí. Produkce je oproti předchozímu albu A Badly Broken Code temnější, ale texty jsou pořád stejně hravé a těžko rozluštitelné, pokud jim nevěnujete více pozornosti. Taktéž se tady více zpívá a to všechno bez jediného hosta. A kdy naposledy jste slyšeli hip-hopovou předělávku Bruce Springsteena?

Built to Fade - To Dust

Kno patří mezi ty nejlepší producenty a s každým dalším albem mě v tom jen utvrzuje. Po výborném Oneirology a temné sólovce Death is Silent si vytvořil společně s dalšími třemi hudebníky alternativní folkově elektronický projekt Built to Fade. Ten byl chvíli ke stažení zdarma, ale i nyní si jej můžete bez omezení poslechnout v celé délce a zjistit, jak tahle na papíře nespojitelná kombinace ve skutečnosti zní.

Factor - Woke Up Alone

Pamatujete si ještě na papírový Bbarak? Tak tam jsem před několika lety narazil na recenzi alba od kanadského producenta Factora. Bylo to Chandelier, které se stalo mým oblíbencem a od té doby už mě dalším albem tak moc nezaujal. Až do loňského července, kdy vyšlo Woke Up Alone. To je založeno na konceptu umírání, který je dle jednoho psychologického modelu rozdělen na pět částí, takže je třeba album poslouchat od začátku až do konce. Příběh vypráví jak hudba, tak texty, které obstarali většinou lidé z Fake Four - Myka 9, Astronautalis, Ceschi, Kirby Dominant nebo Open Mike Eagle.

Yelawolf - Trunk Muzik Returns/Black Fall EP

Protože má Yelawolf problémy s Interscope, tak zajímavější hudbu produkuje sám, případně s pomocí jiných muzikantů. Dokazují to jak EP s Edem Sheeranem nebo Travisem Barkerem, tak vlastní mixtapy. Loni opět nevyšlo Country Cousins, ale Yela si to vyžehlil mixtapem Trunk Muzik Returns. Víceméně hned úvodním trackem Firestarter. Pokud jste měli v paměti jen ten od The Prodigy, tak teď se vám tam musí zapsat i tenhle. Ať už kvůli tradičně kvalitnímu beatu od WillPowera nebo kvůli tomu, jak si Yela hraje s textem, flow a frázováním. A to je jen jeden song z deseti. Za vypíchnutí stojí ještě Tennessee Love nebo Rhyme Room s Raekwonem a Killer Mikem. Na podzim vydané EP byl zase výlet k rockovým kořenům. Obojí láká na album Lovestory, chystané na letošek. Tak snad bude více jako tohle a méně jako Radioactive.

Run the Jewels - Run the Jewels

Jedno z nejlépe hodnocených alb minulého roku skrz žánry bylo Run the Jewels. Cancer 4 Cure a R.A.P. Music proti tomuhle působí nedokonale, a že nešlo o špatná alba. Až tady využili Mike a El-P předchozích zkušeností a naplno vytěžili potenciál El-Pho trvdých, ale ne obyčejných produkcí, a svých textařských schopností. Na letmý poslech působí Mike jako ten sebevědomější a originálnější, ale pokud se do alba skutečně ponoříte, tak se pravděpodobně síly obrátí. S připravovaným pokračováním mají šanci si pro sebe uzurpovat album roku 2014.

Willie The Kid - Aquamarine/Masterpiece Theatre EP

U Willieho mám problém, že nevím co přesně mám doporučit. Loni totiž nevydal jeden nebo dva projekty. Celkem byly čtyři. Zmíním tedy dva - mixtape Aquamarine a EP Masterpiece Theatre, které produkoval Alchemist. Oba mají společné to, že jsou plné luxusních rýmů, ať už formou nebo po obsahové stránce, a v Aquamarine často uslyšíte zmínky o vodě v různých formách a skupenstvích. Přestože na Aquamarine nenajdete jedno známější producentské jméno, tak beaty nejsou slabou stránkou. A ty na Masterpiece Theatre jsou jako všechno od Alchemista bombové. Už v únoru vydává Willie společné album s Bronze Nazarethem.

Logic - Young Sinatra: Welcome to Forever

Už ne jako nezávislý, ale jako součást Def Jamu. Tak vydal v květnu Logic svůj nejnovější mixtape ze série Young Sinatra, kam si našel cestu i jeden beat od nového šéfa No I.D.ho. Oproti dřívejším dílům tenhle působí více jako album. Man of the Year, Nasty, Break it Down nebo Young Jedi by nezapadly ani plnohodnotném albu. To je naplánováno na letos, tak snad Logic nesejde z cesty, po které zatím kráčel.

eXquire - Kismet: Blue Edition

Ne jako Mr. Muthafuckin', ani MFN, ale pouze eXquire. To je ale jediná změna, která přišla se znovuvydáním mixtapu Kismet. Blue Edition se dočkala komentáře od samotného autora a taky několika na původním vydání chybějících věcí. Třeba Fat Fool od Alchemista. Je tu hodně vyprávění, ať už o životě nebo o různých ženách v eXquirově životě, které je odříkáváno jeho hlubokým charakteristickým hlasem. Doufám, že nebude mít u Universalu problém vydat album.

Tohle tedy byla devítka alb, kterou by byla škoda neslyšet. Pokud chcete mít desítku, tak si vyberte něco z následujícího. YC the Cynic s albem GNK sbíral samé pochvalné recenze. 9th Wonder má u Jamla několik silných koní, ale loni zářil nejvíce Add-2. Hned dvakrát, jednou sám a jednou s Khrysisem.

Strange Music loni vydali neuvěřitelných deset alb a kromě ¡MAYDAY! stojí za zmínku Rittzův debut The Life and Times of Jonny Valiant a Prozakovo We All Fall Down. Cunninlynguists v seznamu už jednou víceméně jsou, tak přihodím ještě Nattiho sólo Still Motion, které zní jako album od Cunninlynguists s tím, že na něm není Kno ani Deacon.

RJD2 se bude do konce své kariéry vypořádávat s tím, že vydal Deadringer a žádné další album nebylo tak oblíbené a úspěšné. Ani More Is Than Isn't ho nepřekonalo, hlavně proto, že je jiné. Nezapomeňte ani na to, že letos se mají vrátit Soul Position. Problém s překonáním prvního alba měl i Deltron 3030. Deset let čekání se projevilo hlavně na Delově projevu, který za tu dobu vyplýtval svou kreativitu na průměrných albech. Ale Dan the Automator pořád umí produkovat. Jen těch interlud je moc a nepasují do alba jako ty v prvním díle.

Kanadu už tady máme reprezentovanou producentsky, tak přihodím ještě rap. Shad vydal EP The Spring Up se Skratch Bastidem ale hlavně album Flying Colours, kde vyniká Remember to Remember s úžasnou Lights. Pokud jde o mladou krev z New Yorku, v tomhle případě hodně mladou, tak tu loni reprezentovali Astro a Bishop Nehru. Flatbush zviditelnili hlavně Flatbush Zombies, ale z této části New Yorku jsou i The Underachivers, kteří zvládli vydat dva mixtapy, ale ten první, The Indigoism, je obecně považován jako lepší.

Zajímavé věci vzešly i z jihu USA. Le$ z Boss Hogg Outlawz vydal trojici mixtapů, ze kterých bohužel nevyberu ani jeden. Jsou zadarmo, takže vaše zvídavost vás může stát akorát čas. Chamillionaire po získání nezávislosti zase začal být aktivnější a představil dvojici EP. Taková Slow Loud & Bangin z Elevate ctí svůj název. Vrátila se i Three 6 Mafia, ale bez Juicy Je a jako Da Mafia 6ix, jejichž 6ix Commandments je tvrdé a dá se stáhnout zadarmo. Všechny fanoušky této hardcore bandy, ať už se jmenuje jakkoliv, musela v prosinci zasáhnout zpráva o smrti Lorda Infamouse. Z novějších jmen stojí za zmínku J NiCS s albem ThreeSixtyFive. Pohodová hudba, která nikam nespěchá.

Minulý rok přinesl špatnou zprávu v tom, že se rozpadli Kids These Days a dobrou v tom, že jeden její člen Vic Mensa rozjel úspěšné sólovou kariéru internetovým mixtapem INNANETAPE. Kdo se ale nerozpadl a zvládl vydat album 53,000, byla jiná početná skupina a to Phony Ppl. Stejně odpočinkovou hudbu nabízí i duo TiRon a Ayomari na dvojici EPček The Wonderful Prelude.

Do funkové pohody se po reggae převtělení hodil Snoop Dogg, tentokrát jako Snoopzilla s pomocí Dâm-Funka. Jejich 7 Days of Funk je moderním g-funkem, který koncem roku jen tak proletěl kolem. Pokud vyznáváte minimalismus, tak by byla škoda zapomenout, že Roc Marciano v prosinci vydal album Marci Beaucoup a o měsíc dříve mixtape The Pimpire Strikes Back. A jeho parťák Ka taktéž zvládl album - The Night's Gambit se jmenuje.

Mobb Deep se sice dali zpět dohromady, ale alba vydali jen samostatně. Havocova třináctka má přesně takový zvuk, jaký bych od moderních M-O-B-B chtěl. A na úplný závěr velká podpultovka. Stat Quo a Bobby Creekwater, tedy bývalí členové Shady Records, konečně pod společným jménem FUPM (Fuck You Pay Me) dokončili a vydali eponymní album. Singl Alright Alright mi pořád hraje v hlavě. A to už je vše. Pokud jste došli až sem, tak si, doufám, utvoříte více než desítku. A některá z jmen si třeba zapíšete do paměti a už nebude třeba, aby vám je někdo doporučoval.

RingMan - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná