Desítka nejzajímavějších alb z první poloviny roku 2014

Nenajdete tady žádné velké album a o většině z nich teď možná budete číst vůbec poprvé. Byla by ale škoda nedat novým věcem šanci, protože to nejsou jen nejlepší neznámá alba. Pokud bych měl udělat podobný seznam toho nejlepšího bez rozdílu marketingu, tak i v něm se velká část těchto desek ukáže.

100s - IVRY

Spousta žánrů "umírá". Jedním z nich je i g-funk. Ale to, že určitý druh hudby není vidět ještě neznamená, že přestal existovat. Jen je potřeba vědět, kde hledat. Pokud jste při hraní GTA V poslouchali Radio Los Santos, tak jste museli zbystřit vždy, kdy se dostalo na Life of a Mack od 100s. Tenhle kluk z Kalifornie s hlasem jako Pimp C už předloni vydal mixtape Ice Cold Perm. Tehdy si ho všiml i A-Trak a loni ho dostal k Fool's Gold. Pod touto nálepkou pak letos vydal novinku IVRY. 100s má vedle zabijáckých vlasů i smrtelně návykové beaty. Nic proti jeho rapu a textařským schopnostem, které se točí kolem pasáckých témat, ale krky lámající melodie jsou tady na prvním místě. Stahujte tady.

Clyde Carson - Playboy

A rovnou zůstaneme v severní Kalifornii. Ještě než přišel DJ Mustard, tak existovalo něco zvané hyphy a mezi jeho přední reprezentanty patřili The Team a Clyde Carson. Clyde se po potížích s labelem postavil na přelomu desetiletí na vlastní nohy a od té doby je na koni. Pomohlo mu taky to, že si v Rockstar vybrali jeho hit Slow Down jako jeden ze songů do rádia v GTA V. Na škodu není ani to, že současný oblíbený zvuk ala DJ Mustard si bere hodně z hudby, kterou dělal už dříve. Takže třeba Pour Up zní jako by následoval trend, ale přitom jeho producent ShoNuff rozvíjí svůj zvuk, který pěstuje už několik let. Někdo může album vyčítat nedostatečnou rozmanitost, ale kvůli té byste si tohle album v první řadě vůbec pouštět neměli. Co ale albu nemůže upřít nikdo je zvuková kvalita. Takhle čistý zvuk nemá spousta velkých desek.

Riff Raff - Neon Icon

Víte, kdo je RiFF RAFF? Jestli jo a divíte se, co tady dělá, tak je potřeba se do něj více zaposlouchat. Nechám stranou, jestli jde jen o propracovanou karikaturu rapu ala Ali G, nebo je to vážná věc. Důležité je, že konečně vyšlo jeho dlouho očekávané album Neon Icon, které vydal a na které dohlížel Diplo. Riff mi už před albem několikrát dokázal, že k tomu, aby vynikl, potřebuje kvalitní beat, jako třeba Bird on a Wire nebo Lil Mama I'm Sorry. Producenti se na albu vytáhli s kvalitní produkcí. A jak je na tom rap? Při letmém poslechu vám to může znít chaoticky, ale to bude tím, že nejste zvyklí. Nejčastěji v rapu slyšíte sdružené dvojverše a potom slyšíte úvodní Introducing the Icon, kde se na první pohled spousta rýmů ani nerýmuje (Yo, wanna know something about my right arm?/I done flex so hard, I set off fire alarms/The fireplace's outta space with Orion's Belt/Big jewels on myself with the tiger smell), ale když nastražíte uši, tak objevíte rýmy tam, kde je většina rapperů nevkládá. Třeba uvnitř jednotlivých veršů. Potom je tu ještě to, co rýmuje. Občas zamíří do vážnějších vod jako třeba v Cool it Down nebo nové verzi Time, která té původní dělá špatné jméno, ale Jody Highroller je hlavně komik. Třeba v Lava Glaciers s Childish Gambinem, která staví na samplu sedmdesátkové rockové skupiny Nektarm se dostane od mořských víl, přes tatarku, Davida Hasselhoffa a Allena Iversona (ti mají roli i v delfíny samplující Aquaberry Dolphin) až k ježkovi Sonicovi. Co je na škodu, je zbytečná snaha o rádiový song (Maybe You Love Me). Kokayne s tímto úmyslem určitě nevzniklo, ale má větší komerční potenciál. I když s tím textem asi těžko. Občas je potřeba odpočinout si u alba s absurdními rýmy a já navrhuju tohle. S tím, že ho klidně můžete, stejně jako já, brát vážně.

Asher Roth - Retrohash

I další album je trochu jiné proti zbytku většinové produkce. Experimentální, uvolněné, skoro až psychedelické. Prostě jiné. I v porovnání s Asherovou dřívější tvorbou a nemám na mysli prvotinu Asleep in Bread Aisle. I původní singly pro druhé album Last Man Standing a G.R.I.N.D. byly poměrně alternativní, ale pak Asher změnil směr ještě více. Vždyť taková Tangerine Girl se rapu dočká až ve své druhé polovině a podobně je na tom Pull It. Obsahově album není zatíženo existenčními tématy. S výjimkou dvou stop (Pull It a Fast Life) jde o pohodovou hudbu, kterou si nejlépe užijete, když potřebujete hodit všechny starosti za hlavu a bude vám na to stačit něco málo přes půl hodiny.

King Mez - Long Live the King

Spousta hudby velmi rychle stárne. To není případ alba The Everlasting Zeal z roku 2012, které se dnes poslouchá stejně dobře, jako tehdy při vydání. O to hůře se na takové album navazuje. Podařilo se to Mezovi s Long Live the King? To půjde posoudit zas za další dva roky. Výrazné hitovky jakými jsou třeba Monte Carlo nebo Playskool tady musíte hledat o něco pozorněji, ale třeba takové Swerve nebo Heart Drive se téhle role klidně můžou ujmout. Několik chytlavých písní vyšlo samostatně ještě před albem, ale asi nepasovaly do jeho představy o podobě díla. A tou určitě nebylo vytvořit ploché album, tady je potřeba se zaposlouchat. I do klipové Can't Let Go. Pokud vás Mez zaujme, tak doporučuju přečíst tenhle článek, kde se probírá i jeho životní příběh. Publishing deal už má, tak snad si ho teď vezme k sobě nějaký label, který mu dá dostatečny prostor pro vytvoření první plnohodnotné desky. Stahujte tady.

Nitty Scott, MC - The Art of Chill

Taky vám chybí v mainstreamu zajímavá rapperka, která se nejmenuje Nicki Minaj nebo Iggy Azalea? Jasně, kdo chce, tak si pustí Rapsody nebo Raven Sorvino, pokud preferuje modernu, ale tyhle holky nemají moc šancí prorazit do vod středního proudu. Lépe je na tom v mých očích Nitty Scott, MC. Hraje pro ni i to, že vážně umí rapovat. Jinak by si netroufla pozvat si na nové album Ab-Soula, Kendricka a Big Pooha. Album se jmenuje The Art of Chill, cover trochu připomíní plakáty vesmírných lidí a jeden track se dokonce jmenuje Feng Shui. Ale nečekejte tady nic ve stylu Majka Spirita a náboženskou agitku, spíš jen prezentuje svůj pohled na svět a to jen na úvodním tracku. Jinak rapuje tak, jak byste to čtyřiadvacetileté holky ani nečekali a to do beatů od lidí, mezi kterými se objevil i Ski Beatz. A dvě stopy vedle sebe existují rádiová Knowbody Knows a nebezpečná U.F.O. (Unfiltered Offering). Stahujte tady.

Freeway & Girl Talk - Broken Ankles

Na první pohled možná nesourodá dvojka, ale Freeway má s podobnými projekty zkušenosti. Po The Stimulus Package a Statik-Free EP je tohle třetí projekt, na kterém pracuje s jedním producentem. Girl Talk sice není přímo hip-hopový producent jako Jake One a Statik Selektah, ale na svých mash-up albech se hip-hopu nebál a co je více hip-hopové, než samplování? Své znalosti tak Girl Talk na tomto krátkém EP využil co nejvíce to šlo, došlo i na nasekaný samplovaný vokál v Tell Me Yeah. Pokud jste čekali spoustu elektroniky, tak jí dostanete jen v trapem načuchlé I Can Hear Sweat s Jadakissem. Jinak se nemusíte bát, že by se k vašim uším dostaly zvuky jakoby z létajícího talíře. A co Freeway? V Tolerated je rozzuřený, že i Waka Flocka má co dělat, aby se udržel. A nic proti Freewayovým schopnostem, ale na takto krátkém kusu hudby se logicky nevyčerpá tak, jak na delším albu. Proto by i jiní měli vydávat spíše EP, než se snažit zaplnit dvanáct stop polotovary. Stahujte tady.

Ratking - So It Goes

Trio Ratking je sice z New Yorku, ale svou experimentální tvorbou se vymyká většinové produkci Velkého jablka. To má navíc pořád problém s vlastním zvukem a Young Guru, který albu dělal mix, v nich vidí zachránce New Yorku. Pokud vám při slovu experimentální naskakuje husí kůže, tak se nemusíte až tak moc bát. V podstatě jsou to hip-hopové beaty obalené v troše elektroniky, takže nic jiného oproti jiné současné populární hudbě. Dvojice rapperů, které mimochodem dělí 11 let (Wiki má 19 let a Hak 30), se v textech věnují hlavně životu ve svém městě, který je ne vždy příjemný, jak popisují v Remove Ya.

clipping. - CLPPNG

Jestli jste si poslechni něco od Ratking a chcete ještě něco více neortodoxního, tak co třeba nové album od clipping.? Ti jsou taktéž tři, akorát v tomhle případě dva producenti a jeden rapper a pocházejí z Kalifornie, což poznáte možná tak při zahlédnutí King Teeho jako hosta. Tohle je vskutku experimentální hudba. Intro je jen uši ničící vysokofrekvenční zvuk, Get Up byste si klidně mohli nastavit jako budík a Dream je takový zašuměný sen. Zbytek alba už není tak hardcore, ale i tak z něj jde cítit noise a glitch na sto honů. K takhle neobvyklé hudbě by se mírumilovné texty nehodily, takže nečekejte žádné rýmy o pohodovém životě pod palmami.

Russ - Pink Elephant, Brain Dead, Silence

O Russovi a jeho DIEMON crew jsem chtěl napsat už nějakou dobu, tak proč ne teď. Album tady není, protože za půl roku stihl vydat rovnou tři a všechny si klidně můžete stáhnout zdarma z jejich webu. Tohle je hudba, o které bych neměl nikoho přesvědčovat. Navíc když je tak jednoduché si na ni udělat vlastní názor.

RingMan - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná