Triphopová legenda vypráví o albu, se kterým přijede v listopadu do Roxy

Angličan Tricky, jenž už má za sebou i společnou desku s Djem Muggsem, vystoupí v pražské Roxy 24. listopadu. Pokud vás dotyčný koncert láká, kromě předprodejních sítí Ticketpro, Ticketstream a Ticketportal vás možná budou zajímat také slova samotného autora o jeho stále ještě relativně čerstvém albu "Knowle West Boy"... Deska "Knowle West Boy se nahrávala v Londýně a Los Angeles. Ve skutečnosti jsem ji celou nahrál v Londýně už před rokem, ale nebyl jsem s výsledkem spokojený. Všechno to znělo dost průměrně, a tak jsem své věci vzal do Los Angeles a všechno přepsal. Celé album jsem si vyprodukoval sám, až na několik tracků, které se mnou dělal kolega Switch. Knowle West je místo, odkud pocházím. Je to bílé ghetto, ale rasismus jsem nepoznal do té doby, než jsem se odstěhoval. Všichni v Knowle West jsme měli jedno společné… byli jsme na mizině. Před časem jsem si uvědomil, že pro tyhle lidi jsem ještě nikdy nic nenapsal. Jednou jsem v Notting Hill potkal chlápka, který mi řekl, že hudba mu pomohla přežít ve vězení. Je to úžasné, ale já jsem nikdy záměrně nepsal pro lidi, jako je on, jako jsem já nebo lidi, mezi nimiž jsem vyrůstal. Ale teď si vezměte School Gates, to je skutečný příběh o mé holce, která otěhotněla, když jí bylo šestnáct. Takový song se může dotknout každého. Nebo Council Estate, ten je o tom, jak mě a mé kamarády vychovávali rodiče. Proto se i celá deska jmenuje Knowle West Boy. Já mám sice rád Coldplay, ale svoje texty chci psát podle reality, třeba jako The Specials nebo Siouxie and the Banshees. Od poslední desky uběhlo už pět let, ani se mi tomu nechce věřit. První dva roky jsem žil v New Yorku a jen tak jsem se flákal. Trochu se mi už zajídalo pořád natáčet alba, pořádat turné a tak dále. Celý můj život se začínal řídit jen podle toho, kdy jsem kde vydal nějakou desku. Začal jsem chodit za svými jamajskými bratranci do Bronxu a ihned jsem si všimnul toho, že nikdo z jejich party o mně nikdy dřív neslyšel. Takže jsme si jen tak užívali, posedávali před jedním jamajským krámkem na Manhattanu a rapovali do instrumentálek. Po nějakém tom roce, po dvou, jsem se přesunul do LA, kde to taky byla jedna velká party, ovšem zároveň jsem natočil pár věcí do filmů Jerryho Bruckheimera. Nemůžu říct, že bych celou tu dobu byl proti tomu, natočit novou desku. Upřímně řečeno, proběhly i nějaké schůzky s lidmi z nahrávacích firem, ale ty většinou dopadly příšerně. Už to vypadalo, že si album budu muset vydat na vlastním labelu Brown Punk, ale nakonec jsem se dohodnul s firmou Domino. Jejich kapely nejsou žádný průměr. Franz Ferdinand a Arctic Monkeys možná jsou trochu pop a mají skvělé hity, ale také se ke slávě nedostali tou nejobvyklejší cestou. A to je pro mě dobře, protože já zase chci na albu mít písně jako Council Estate, kde jsem si přetvořil The Specials, nebo Puppy Toy, která je vlastně blues. Jako malý kluk jsem snil o tom, že hraju s The Specials. Chtěl jsem být na pódiu s Terrym Hallem a teď si říkám… na tomhle albu si ten sen můžu splnit. Na jednom tracku můžu hrát s Terrym, pak zase s Tomem Waitsem nebo Howlin’ Wolfem. Píseň Past Mistake zní jako já před léty, jako typický Tricky, a na Coalition jsem zase jakoby hardcore rapper. S tímhle albem si plním všechny svoje sny. Na albu je také plno vokalistů. Sebe jsem za zpěváka nikdy nepovažoval, to je prostě realita, sám celé album neutáhnu. A také rád spolupracuji se zpěvačkami, plno mých textů je psaných jakoby ze ženského pohledu. Rád bych sice sám zpíval jako Janis Joplin nebo PJ Harvey, ale protože to prostě nedokážu, potřebuji přizvat někoho na pomoc. V písni Puppy Boy mi pomáhá Alex Millsová, která jinak vydává hudbu na mém labelu Brown Punk. Pak je tu můj kamarád Rodigan z New Yorku, Josepha jsem potkal před jedním krámkem v LA a … strašně rád bych s ním ještě něco natočil, jenže nemám ponětí, kde teď je. Podobné je to se Španělkou, kterou slyšíte v tracku Bacative – moc toho o ní nevím a ve skutečnosti to ani není profesionální zpěvačka. V písních Past Mistake a School Gates zpívá moje bývalá přítelkyně Lubna, s níž jsme se nerozešli zrovna v dobrém. Je to zvláštní … já a Lubna jsme napsali Past Mistake zrovna tou dobou, kdy se to mezi námi začalo kazit. Je to jako bychom tušili, co se bude dít potom. Cross To Bear nazpívala zpěvačka Hafdis z Islandu. K té písni mě inspiroval Martin Scorsese svým Posledním pokušením Krista a hlas téhle dívky se do ní podle mě tak dobře hodí, protože zní tak nevinně. Tentokrát jsem si dával dobrý pozor i na texty. Mně se texty píšou velmi snadno. A opravdu mě to baví. Jenže pak musíte být opatrní, abyste jen tak zbůhdarma nerýmovali nesmysly. Zaměřil jsem se na to, aby moje texty tentokrát skutečně o něčem vypovídaly. Tohle album by lidi mohlo znejistit. Když jsem se v polovině 90. let dostal do médií, málokdo mě pochopil správně. Lidé si myslí, že jsem drsňák, že mám temnou duši. Ale když mě poznáte, jsem celkem v pohodě. Rád si dělám srandu sám ze sebe. Knowle West Boy je pro mě něco jako další debut. Chci, aby lidé tu desku slyšeli, chci si o ní povídat a chci ji i hrát naživo. Těžko bych do ní asi byl tak zapálený, kdybych předtím nestrávil pár let v Bronxu, kde mě nikdo neznal a kde jsem musel stát frontu do klubu jako všichni ostatní. Uvědomil jsem si, že jsem už se všemi těmi výhodami mediální hvězdy začal až příliš počítat, proto nezaškodilo, že jsem se vrátil zpátky na zem. Znovu se cítím jako malé dítě, proto se album jmenuje Knowle West Boy. Je o tom, odkud pocházím.“

Bobby - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná