Kritika na Rigor Mortiz

…látkový komplex se stabilizuje a dochází k extrémní svalové ztuhlosti, jež je jedním z neklamných příznaků smrti…

Každý má chuť někdy odejít. Z tohoto světa. A jak vypadá vstupenka?
Van Gogh měl absint. Nadějný režisér Lébl špagát. Spisovatel Zweig měl plyn. Jan Palach tmavo-hnědý kanistr. Cobain lesklou hlaveň.
A Deph má slova.
Taková, která byste si mohli přečíst v Knize mrtvých.
Tajemném svazku rad,
jak se zachovat,
až budete spát…

Napadá mě, že ne všichni tuší, o co na CD Rigor Mortiz jde. Povím vám to. Není to složité. Jde o smrt. O způsoby bolesti. O nemožnosti přežívání.
O touze zmizet a zanechat za sebou zoufalství.
Podřezat si žíly/ umřít jen na chvíli/vědět, jaký to je/ten pocit sílí a sílí/
… řekni všem/že ´sem pořád s nima/ i když ´sem odešel/

Je tak lehký říct, to stojí za nic. Snadný rýmy. Primitivní říkanky. O ničem. Víte ale, jak se pozná geniální věc? Obraz? Skladba? Text? Báseň? Socha? Svou jednoduchostí.
Pumpovat metan dětem do míče/mám to v píče/v nebi na mě každej sere/ ani peklo už mě nebere/tak můžu jít akorát tak do prdele…

Druhá strana mince je smích. Existuje totiž moment, kdy je lidské tělo v čele s mozkem natolik přepjaté zoufalstvím, hrůzou a strachem ze smrti, že se začne-te- smát. Tváří v tvář té děvce smrti se budete tlemit jak malý děcko na kostičky lega.
Štír v botě/výbušnina na hajzlu/nejspíš to bouchne/když votevřu dveře vod špajzu/

Budeme-li se pohybovat ještě ve čtvrté dimenzi, přichází na řadu třetí strana mince. Tou je budoucnost. Tohle album (1997) je totiž přesně v tý lajně, kterou produpává DMX. Ne každý si věří, ne každý je schopen odolat. Tyhle slova jsou přesně tím typem, který se vám vryje pod mozkovou kůru jako punc do drahýho řetízku.
Zabil jsem svoji holku na Valentýna/ vzal ´sem litr vody a smíchal ho s litrem vína/

Přínos? Jistě. Když psával o smrti Seifert (Morový sloup), kritika byla okouzlena.
Když o ní ale bude mluvit parta kluků (Deph, Affro, DJ Sku), nikdo to nevezme jako poselství. Tím ale album je. Tohle není sranda text o tom, že jednou pojdeme. Že je fajn si podříznout artérie a zasnít se ve vaně jak revolucionář Marat. Že bolest může hodit provaz přes trám, aniž to kdo pochopí. Jako to udělal nadějný houslista Jakub B. v domě nad Vltavou. Kde žiju.

Není co vytýkat. Z mé pozice rozhodně ne.
Ale až budete mít jednou u huby hlaveň, u žíly břitvu, u postele plato prášků, na stropě lano, v očích hlubokou řeku, nebo vysokou skálu…
serte na to!
Čím víc budete tohle poslouchat, tím víc vám bude jasný, co život znamená.

Život je žít.

Redakce - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

RH_SHOP

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná