N.Y.: Hlavní město hip hopu a epicentrum scény pod drobnohledem: Třetí část

Where's the Brooklyn at? Sbalil jsem si svá obvyklá fidlátka skládající se z kamery, foťáku, červenýho mountain dew a cheeseburgeru poslední záchrany, a po dosti dlouhym a únavnym přestupu na Times Square jsem nasedl na metro A, který rozhodně nemířilo do Dejvic… Můj plán návštěvy Bíkej zněl dost praštěně, a to sice vystoupit ve stanici jejíž jméno mě upoutá nejvíc. Hiphopovej bůh mě měl tou dobou asi v oblibě, takže volba naprosto nevědomě padla na Nostrand Avenue. Stanice na jejíž platformě čekájí a čekávaly osobnosti jako Notorious Bigg, Big daddy Kane, Talib Kweli, Mos Def, Aaliyah, Busta Rhymes, GZA, Jay-Z a spousta dalších. Stanice která vás vyplivne na povrch na okraji snad nejbrooklynovatější oblasti brooklynu – Bedford Stuvesant a.k.a. BedSty… Že sedím ve metru který míří do brooklynu bylo postupně čím dál tím očividnější. Od chvíle kdy vlak opustil manhattan, na každý další zastávce v něm ubejvalo bílejch a přibejvalo černochů. Prave když už jsme byli bílí jenom dva, rozhodl jsem se radši vystoupit… BedSty se u New Yorčanů netěší velký oblibě. A to i v kontextu negativního náhledu na Brooklyn jako na čtvrť obecně. Odjakživa tu byl častej výskyt pouličních nepokojů a vyšší míra kriminality. Je to taky prakticky takový centrum afroamerický kultury v Brooklynu. Prostě nejlepší reprezentativní vzorek kterej jsem mohl vybrat. Když jsem poprvé vylezl na povrch, bylo to jako když člověk skočí do videohry. Oblast ze který by hiphopová kultura sálala víc než odtud nenajdete pravděpodobně nikde jinde na světě. Dunění hiphopovejch rytmů je slyšet z každýho třetího auta, četnost kšiltovek s logem NY dalece přesahuje portfolio vietnamských stánkařů , ve vzduchu se vznáší lehkej odér hulení a člověku je hned jasný, že tohle je hopový kultury země zaslíbená. Počet variací podávání ruky během minuty sahá za hranice mojí fantazie. Štráduju si to po Fulton street, kde narážím na krámek se Sneakers jménem Jimmy Jazz a bez váhání kupuju funky model od Nike za 20 babek a směju se cenám v čechách.Celkově jsem zpozoroval, že v čím rizikovější části města jste, tím levněji nakoupíte. Když jsem vylezl z krámu ven, přistoupil ke mě týpek a jestli prej bych mu nedal cigáro za 50 centů. Tak jsem si zahrál na Matku Terezu a dal mu ho zadarmo a už se se mnou dával do řeči. Řekl jsem mu odkud jsem, proč tam jsem a tak dál. Překvapil mě jeho zájem o nějakej suvenýr nebo hudbu z čech, čímž vznikla první příležitost pro vlastní promo, takže jsem mu strčil CD s mýma beatama, podali jsme si ruce a šel jsem dál s hřejivým pocitem, že jem právě expandoval do Brooklynu :-D Byla by haluz slyšet třeba novýho Taliba na mym beatu….ale je to trochu unreal. Pokračoval jsem po Fulton st. a všiml si, že vietnamský krámky nejsou pouze devizou Holešárny… Mám pocit že se vkrádaj do všech koutů světa jako software od Googlu a jednou zaútočí a převezmou vládu nad světem. Takovou nabídku značkových kvalitních čepic jako Mew Era nebo Fifly český občan důvěrně zná. Potěšila taky přítomnost klasickejch „třicetdevítek", kde se ale na rozdíl od nás dalo sehnat např. i nějaký to starší šedivý tričko Mecca. Když jsem se rozhodl zabočit do jedný z bočních ulic, tak mě při focení zahlídla starší paní, která na mě skoro zavolala NYPD, protože klasicky nechápala proč a co fotím. Brutální hlášky jako „Myslíte že bez turbanu a vousů jste nenápadnej?" už navždy zůstanou v mým zlatým fondu NY. Když ale začala volat na svýho vnuka mezi opodál stojící hlouček zevlů, hodně rychle jsem se stáhl. V tu dobu se schylovalo k jednomu k nejhrubších zážitků z celýho Yorku. Pokračoval jsem klidnou ulicí lemovanou takzvanými Brownstones (Baráky tolik typický pro Brooklyn) což na mě působilo takřka pohádkově, protože tyhle baráky se jinde než v BK takřka nevidí. Sranda začala, když jsem zpoza rohu zaslechl hutnej oldschool beat. Ulice vyústila do další ulice, Halsey street, která měla do tichosti a klidu tý předchozí hodně daleko. To co jsem uviděl bylo pro hiphopový srdce takřka na infarkt. Gramofony, bedny, spousta niggaz všude kolem, skupinky posedávající a freestylující na zápraží, aroma trávy, mezi tím vším malý děti prohánějící se na kolech a koloběžkách. Na všechno dohlíželi senioři z oken a laviček před vchodama. To že uprostřed vede silnice nikoho nezajímalo. Auta měly prostě smůlu. Bylo to jako když mě někdo hodí do videoklipu…Přistihl jsem se jak stojím s otevřenou pusou uprostřed chodníku a tupě a nekrytě civím na hotovej skanzen kultury zvaný hiphop. Odlepil jsem se od toho a vrátil za roh, kde začal tuhej boj mezi ďáblíkem nad levym ramenem, kterej do mě hustil ať to projdu, a andělem nad pravym. Andílek měl nejdřív navrch, ale pak se strach najednou změnil v euforii, huba se mi roztáhla od ucha k uchu, tep se mi zdvojnásobil, zapnul jsem kameru a hurá do filmu… Fakt, že jsem v podstatě srnka která prochází lví klecí mi v tu chvíli nedocházel. Muselo to vypadat fakt zvláštně, bílej kluk se strašně nenápadně schovanou kamerou u pasu si to štráduje po ulici kde se evidentně všichni znaj a kde se bílej tak dvě dekády neukázal. Prostě neuvěřitelný. Nemá smysl se to snažit nějak extra popsat slovy, radši se podívejte přímo na to video…Když jsem došel na konec, zažil jsem ještě intenzivnější mentální orgasmus než předtím v Harlemu, protože tohle bylo přesně to, co si každej člověk vybaví pod spojením slov New York a hiphop. A v neposlední řadě jsem si po tomhle připadal už fakt černej. Protože se „ukrytá" kamera osvědčila, zaznamenal jsem dalších asi deset minut cesty po Nostrand Avenue. Je to asi nejlepší materiál co jsem pořídil, protože ta atmosféra z toho videa vyzařuje jak plutonium. Procházel jsem shopy, z nichž mě nejvíc zaujal jeden, kam možná chodil malej GZA čerpat inspiraci pro Wu-Tang, a to sice krám s názvem „Kung-Fu Movies" jehož specializaci asi netřeba zmiňovat. Je to důkaz že bojová umění jsou celkově dost důležitou součástí života a to nejenom tady, ale i v ostatních částech. Vzhledem k okolnostem je to pochopitelný. O tomhle jsem se dlouho bavil s Khariemem, mym fellou z Bronxu. Život v ghettech (jak sami obyvatelé s oblibou horší části nazývaj) je dost těžkej a existuje několik málo cest jak si zařídit respekt a žít aspoň trochu s klidem. Buď musíte bejt dobrej MC, DJ, Writer nebo podobně, což ale vyžaduje určitý schopnosti a předpoklady, který si člověk nevybere. Další možností je bejt členem mafie, což sice zajistí respekt, ale o klidnym životě by se dalo dost polemizovat. A pak je tu právě ta třetí možnost, otevřená pro všechny, a tou je bejt namakaný hovado, nebo mít perfektní skillz v nějakým bojovým umění. Je třeba dodat, že rambo je tady v podstatě každej třetí. Člověk si tam připadá jako totální sušenka. Velikost bicepsu, nad kterou by se člověk v čechách pozastavil, je tam naprostej průměr. Další věc co bych ještě zmínil v kontextu Bed-Stuy je masivní přítomnost pravejch rastafariánů.z Jamajky a okolí, který chillujou na ulici se špekem v puse, Bobem Marleym linoucím se ze starýho kazeťáku a typickym vyklidněnym úsměvem. Živě si pamatuju jednoho, kterýmu mohlo bejt tak mezi 70 a 80, a na němž jsem poprvé viděl šedivý (v podstatě bílý) dredy. Vypadalo to hodně ostře Když nadšení pomalu ale jistě začalo střídat střízlivění a uvědomování si vlastní zranitelnosti a celkový situace, začal jsem vnímat nemilý pohledy kolemjdoucích, který mi více či méně ostentativně dávaly najevo že bych tu asi neměl bejt… Když jsem k tomu připočet slunce povážlivě se ocitající na hranici horizontu, návrat domů byla jasná volba. Na zastávce metra jsem se ještě pobavil sledováním vycracklýho dědka a jeho konverzací s košem, a šup domů.¨ Teprv doma jsem zjistil, že jsem byl v Bedford-Stuyvesant a dost možná jsem prošel kolem Biggieho nebo GZAovo baráku aniž bych o tom věděl, že na ulicích po kterejch jsem šlapal zevlovali Talib s Defem a vymejšleli texty na Blackstarr, že jsem bez újmy nebo materiální ztráty ustál nejproblémovější část Bíkej, kde se odehrála nemalá část historie hiphopu a kterou známe moc dobře ze spousty klipů, a v neposlední řadě jaký jsem měl vlastně štěstí že mě osud zavedl přesně do toho brooklynu, jak si ho hiphopově smýšlející člověk představuje… Next Issue: Queens and Staten Island

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná