N.Y.: Hlavní město hip hopu a epicentrum scény pod drobnohledem: První část

New York... Každej člověk, bez ohledu na kulturu nebo hudbu kterou vyznává, si najde svuj důvod pro jeho návštěvu... Tím mým byla kultura hiphopová, přičemž bych se tímto rád o nějaké ty základní poznatky podělil. Domovem mi byl po celou dobu pobytu Bronx, aneb "Bíeks" jak ho familiérně nazývá většina obyvatel. Nacházel jsem se v jeho severní části, která je oproti klasickýmu Jižnímu Bronxu tak jak ho známe značně umírněnější , což ale nic neubírá na typický atmosféře, hlavně díky klasický ghetto architektuře skládající se z nekonečnejch řad "Projectů" s typickejma požárníma schodištěma a cihličkovanýma fasádama… Když jsem jel poprvé metrem s veškerou bagáží z letiště do svýho novýho hnízda, naprosto mě dostala chvíle, kdy vlak vyjel na povrch a stala se z něj klasická nadzemka, vedoucí skrz profláklý nebezpečný oblasti severního Manhattanu, jako je Harlem, nebo oblast kolem Dyckman street. Všude kolem Projecty, a všude po nich rooftopy . Díky nadzemce jsou to právě rooftopy, který se těší snad největší oblibě, protože z ulice nikdo nic nevidí, zatímco před lidma z vlaku se otvírá pohled na desítky a stovky horších či lepších, rychlejch či propracovanejch prací. Přejíždím po mostu z Manhattanu do Bronxu, přes Marble Hill a Kingsbridge až do Riverdale, který se stalo na další měsíc mym novym hoodem. Hned druhej den jsem vyšel s batohem, foťákem a kamerou směr jihovýchod, dál do Bronxu, abych si mohl udělat obrázek o těhle oblastech , jaká je tam situace v roce 2008. Cestou jsem prošel kolem nejdůležitější adresy hiphopu vůbec – Sedgwick Avenue 1520, kde v roce 1973 DJ Kool Herc rozjel první hiphopovou party v historii, kde Hiphop jako takovej oficiálně vznikl. Vtipný bylo, že se to 3 postarší nájemníci postávající před vchodem dozvěděli ode mě. Dal jsem si cigáro a zíral na ten barák jako Japonci na Orloj. Nabíhala z toho husí kůže… Taky jsem tady poprvé narazil na problém kterej mě potom provázel už pořád a to sice fakt, že místní většinou černí bronxané (a take Brooklyňané, Harlemané, Staten-Ostrované I Queensané, podle lokace) nebyli schopní pochopit co fotí a natáčí bílej kluk na ulicích new yorskejch sídlišť. Někoho jsem tím očividně pobavil, ale naopak spousta lidí na mě házela pohledy ze kterejch podezření a všemožný jiný negativní pocity přímo vyzařovaly. Teprve po třech tejdnech mi po rozhovoru s jedním usedlíkem došlo že mi šlo o kejhák… ale o tom později. Po pár set metrech jsem narazil na první legální zeď, která nezůstala pověsti New Yorku nic dlužná. Styl styl a zase styl. Ale to nemá smysl popisovat, od toho jsou fotky. Prošel jsem asi 10 bloků, a houstnoucí atmosféra a taky tlačící čas mě navedly na nejbližší zastávku metra. Když už jsem u toho, tak je třeba zmínit že pražský metro je hodně luxusní záležitost. V NY jsou špinavý vlhký stanice těsně pod zemí s nízkejma stropama ze kterejch leckde kapala voda, dlaždicový obložení svůj vysokej věk nezapře a všudypřítomný tagy dávaly důrazně najevo že po týhle stránce se New York zatím nezměnil. Nebudu rozebírat dolní a střední manhattan, protože o tom si můžete přečíst kdekoli jinde, ale zaměřim se teď na jeho severní část, tj. Od Central Parku nahoru, kde se rozprostírá Harlem, Washington Heights a již zmíněný Dyckman. Přesto že Harlem je z těhle "špatnejch" částí zdaleka nejznámější , rozhodně to neznamená nejhorší. Na začátku druhýho tejdne mi ruplo v bedně, pud sebezáchovy na další dva tejdny umřel a já se vydal na svůj první hardcore- tourism vejlet…. Riverdale-MarHill-Dyckman-WashHeights-Harlem-Central Park , z domova na 241st street až na proslulou 110th …. 131 bloků, 16km, napříč jědněmi z nejrizikovějších částí NY….ale o tom až v přístím díle. Stay tuned!

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná