Editorial 53/2015: Rytmus, Majk Spirit, Ego, Řezník... kam se poděli rapoví hrdinové?

Rok 2015 je opět za námi. Už za to klišé v první větě bych tenhle editorial přestal číst. Ono ale ke stavu tuzemských rapových poměrů nejde říct moc novinek. Lépe by se dalo pokračovat výčtem trendů, které vládnou české podobě žánru již několik let. Slovenské releasy měly co do kvantity i kvality náskok před českými, prachy na oblečení a merch si ukrojily zase něco z peněz, které mohly připadnout na muziku a celková zakuklenost našich interpretů nerušeně pokračuje. Jednotlivé tábory jsou si opět o něco vzdálenější, což na druhou stranu vytváří prostor pro rivalitu.

 
Roku 2015 však chybělo víc než soudržnost party kolem jména. Chyběl tu i skutečný tahoun, kterého si rapová i mainstreamová média vždy rok co rok snaživě hledala, ať už to byl rapový miláček aka Majk Spirit nebo naopak pro veřejnost kontroverzní Řezník. Mohl tu bych plkat o tom, že Spirit udržuje holky v jejich peroxidních snech nebo o tom, že Řezník je z nich probouzí. Že se však u nás v roce 2015 neobjevila žádná "nová" výraznější postava nebo si jí média ani sama neudělala, svědčí spíš o tom, jak málo začínáme být pro to, co se tu označuje jako střední proud, zajímaví.
 
Začalo to Rytmusem v roce 2008, což byla také doba, kdy u nás mainstreamový rap zažil svůj dosud největší boom. Rytmus jako jediný předvedl na mainstreamovém (i českém) poli vystupování hodné označení šoubyznys. Poté, zatímco se Patrik pomalu ztrácel z hledáčku novinářů a fotografů, nastupoval již pomalu v pozadí Majk Spirit se svým debutem "Nový človek". A jakmile opadla vítězná aura i kolem Šajse, přišel Ego se svým megahitem "Žijeme len raz". 
 
Kontroverze, jakou pak vzbudil Řezník, je první svého druhu u nás, pokud ji nebudeme srovnávat s "čajíčkovou" sprostou nadsázku v podání Supercroo před deseti lety. Ať si o jejich hudbě myslíme, co chceme - všichni výše zmínění hráči se v minulých letech postarali o to, aby pozornost rapovému žánru věnovali i do té doby nezasvěcení posluchači. Nepočítám sem Ektora, jenž svou křiklavou prezentací za poslední roky otevřel maximálně otázku násilí vůči ženám. Škoda, že v tomhle smyslu nevyužil své charisma "chlápka dnešní doby". A vzhledem k tomu, že se od Řezníkova slavičího průseru nenašel nikdo schopný pořádného humbuku (ať pozitivního nebo negativního) na společenské úrovni, máme důvod se obávat, že náš oblíbený žánr ztrácí v naší společnosti i to malé slovo, které v uplynulých letech měl. 
 
Rap se u nás zkrátka po opadnutí WOW vlny začíná opět špatně prodávat. Oproti éře před rokem 2008 však celou situaci ztěžuje fakt, kolik přibylo zájemců o rapový trůn a na úkor těch, kteří by byli ochotni být na chvíli jeho pážata. Na druhou stranu potřebujeme, aby rap pronikal do mainstreamu, když pro něj stejně nemají jeho texty váhu, musí se pak redukovat na klubová hesla a když se z něj vyždímá vata, tak se prostě zahodí? Rozumím potřebám těch, pro které je rap živobytí. Nám ostatním se nemůže stát nic horšího než, že se rap vrátí na periferii,odkud vzešel.
 
A i rok 2015 přinesl nejeden kvalitní release, s nimiž vás kluci seznámili v tradičních rekapitulačních žebříčcích. Určitě si tedy nenechte ujít Strapovo letošní sólo, které je minimálně stejně dobré jako "23" s Emeresem či novou desku DMS. Naší krevní skupinu "Rap" pak dodali v neředěné, trueschoolové podobě dárci IF pozitivní a debutující Refew je příslibem, že jednou naplní prastaré heslo: "Realovost zvítězí nad fakem a haterstvím". K zámoří jsme se snažili přistoupit s ohledem na všechny chutě posluchačů, a tak v žebříčku našly své místo jak veleúspěšný "To Pimp a Butterfly" Kendricka Lamara, tak lehce opomíjený, ovšem staré škole věrný debut Joeyho Badasse.
 
Redakce děkuje čtenářům magazínu bbarak.cz za jejich přízeň v roce 2015 a přeje úspěšný rok 2016. Potkáme se v další sezóně!
 
 

NTK - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná