Editorial 50/2017: Pár řádků ticha za ty, kteří nás v roce 2017 opustili

Každý rok nás opustí několik jmen, který si chceme pamatovat navždy. Guru, ODB, Tupac, Sean Price... stačí si pustit Restovy Panáky na zem a máte ten seznam dost obshálý, bohužel ne kompletní. Když se nad tím člověk zamyslí, dojde k tomu, že malost a mladost naší scény je vlastně fajn - tak jako máme málo MCs a ještě méně těch opravdu zručných, tím méně často nás opouštějí "naši" rappeři.

 
Kdo někdy navštívil pražský klub Cross, možná si všiml tabule se stovkami tlačítek, který se po stisknutí rozsvítí. Na desce si tak můžete "naklikat" vlastní mozaiku, která vám podle vaší zručnosti ve výsledku hodí nápis nebo obrázek. Vzpomínám si, jak jsem se kolem zmíněný tabule potuloval letos n začátku roku. V alkoholovém opojení jsem se zadíval na nápis na tabuli. Stálo tam: RIP JACKPOT.
 
Přiznám se, že jsem Jackpotovy věci nikdy moc nesledoval, ač jsem o jeho tvorbě věděl. I ten večer jsem si říkal, komu asi zmíněný vzkaz patří a že bude pravděpodobně patřit někomu jinému, než zmíněnému interpretovi. Až druhý den, po vystřízlivění jsem otevřel sociální sítě, abych se dozvěděl, že JCKPT skutečně odešel navždy (byť se do konce roku ještě vrátí na posmrtném EP). Tehdy jsem si uvědomil, jak málokdy tuhle zprávu čteme o našich MCs.
 
 
Ne, že bych si přál číst podobný věci o tuzemských rapperech častěji, říkal jsem si ale, jak je fajn, že je naše scéná zatím stále ještě tak mladá a malá. Ve srovnání se zámořskou scénou, která porodila, vychovala i pohřbila už mnoho generací MCs, DJs a producers, nemáme (naštěstí) zdaleka tolik žijících a tím pádem i zesnulých legend. Za velkou louží letos padli například Stebo, ShootaShellz, Blenda Boy Boo či FBG Brick. Bez zajímavosti není, že všichni byli velmi mladí a zemřeli v důsledku střelných zranění.
 
Jedním z mála těch, kteří si drželi veteránský status a nepodlehli v žádném incidentu, byl Prodigy z Mobb Deep. Albert Johnson vydal ještě letos v dubnu vynikající LP Book of Revelation a v červnu podlehl anémii, s níž bojoval po celý život. Jemu tehdy vzdali hold například moderátoři atlantské lokální televizní stanice Mark Arum a Fred Blankenship, když do scénáře zpravodajského vysílání zařadili některé řádky z jeho tvorby. Ti ostatně podobně naložili v minulosti i se jmény jako Tupac, Notorious nebo Phife Dawg.
 
 
Podobnou poctu si u nás zatím nikdo nevysloužil. Nechci tím ale říct, že v zámoří bývají pocty zesnulým rapperům kreativnější, zatímco u nás se jen mačkají tlačítka na světelných tabulích a pořádají tribute koncerty. Například zásluhy DJe Aliho na dnešní podobě tuzemského hip hopu jsou natolik zřetelné, že ještě dnes, osm let po jeho odchodu, si na něj dokáže řada MCs vzpomenout ve svých textech.
 
Málokterý ze jmen, který jsem zmínil výše, se vůbec dožilo padesátky. Kromě toho, že někteří zemřeli násilnou smrtí, může za to i životní styl, nutně s hiphopovou hudbou spojený. Vyrůstání v ghettu, společenská diskriminace, chudoba nebo (na opačném konci provazu) divoký lifestyl plný drog, peněz a bitches nepatří zrovna k věcem, který by vám doporučil váš výživový poradce.
 
Připomeňme si proto v závěru roku památku těch, kteří se dlouho starali o blaho našich sluchovodů. Ačkoli se v rapu rok od roku víc skloňuje slovo "produkt", samotní rappeři nejsou produkty. Jsou to lidé, kteří by námi neměli být vnímáni jako jukebox.
 

NTK - Bbarak

Komentáře

Pro vložení příspěvku do diskuze musíte být .

Přihlášení

Rychlé přihlášení přes Facebook Facebook Connect

Přihlásit

Pole označená * jsou povinná